Historie stokování aneb jak to dříve bylo s odpadními vodami?

vydáno 13.11.2017

O likvidaci odpadů a odpadních vod se snažily již starověké civilizace. Většina měst starověkého Řecka a Říma byla vybavena poměrně dokonalou sítí stok, které sváděly odpadní vodu do nejbližšího toku. Z antiky jsou také známy první pokusy čištění odpadních vod.

Ve srovnání s antickými městy byla středověká Evropa špinavá a nezdravá s častými epidemiemi tyfu, cholery nebo úplavice. Hromady odpadů a výkalů se vylévaly z oken na ulici. Při dešti pak byly splachovány a zasakovaly do studní, ze kterých si lidé brali pitnou vodu a nákaza se tak šířila dál. Neexistovala žádná městská kanalizace, odkanalizování se týkalo jen jednotlivých objektů a odpadní voda byla nejkratší cestou vedena do nejbližší řeky.

Nejstarší zmínka o kanalizační stavbě v Praze pochází z roku 1310, kdy byl odvodněn proboštský dům v nynější Nerudově ulici, což však byla výjimka (probošt měl významné postavení, byl to správce církevního majetku). Veřejná hygiena se částečně zlepšila za vlády Karla IV., který byl vychován ve Francii a odtud převzal některé principy, např. odtoková korýtka uprostřed dlážděných ulic, která prostupovala hradbami a odpadní voda odtékala do příkopů a do Vltavy.

První skutečná stoka byla postavena v roce 1660 v Klementinu. Stoka byla splachována vodou, tekoucí z kašny na nádvoří Klementina. V Klementinu v té době bydlelo a studovalo několik set lidí.
V roce 1660 byly vybudovány klenuté stoky v příkopech původně určených k odvádění dešťové vody a výkalů. Tyto příkopy vedly z míst dnešního Můstku podél Národní třídy do Vltavy a z míst dnešní Prašné brány podél Revoluční třídy opět do Vltavy.

Změny nastaly až v 18. století, kdy byl v roce 1787 schválen plán výstavby kanálů. O dokončení první veřejné kanalizace se postaral nejvyšší purkrabí hrabě Chotek. Začátkem 19. století vzniklo v Praze prvních 44 km stok, které bez čištění odváděly vodu do Vltavy. Kolem roku 1810 byl také vynalezen vodní záchod (z anglického „water closet“) a později se začala uplatňovat také splachovací gravitační kanalizace (odtéká samospádem).

Počátkem 20. století již většina velkých evropských měst měla svůj stokový systém. V Praze v roce 1889 zadala městská rada generální projekt na vybudování kanalizace, vítěznou variantu nabídl ing. Lindley a na základě jeho projektu začala výstavba stokového systému v Praze i čistící stanice v Bubenči, která byla provozu od roku 1905 až do roku 1967, kdy byla nedaleko na Císařském ostrově uvedena do provozu Ústřední čistírna odpadních vod fungující dodnes. Stará čistírna dnes funguje jako muzeum, kam se můžete zajít podívat na prohlídku.

celý článek

Cizinecký vstup pod Staroměstskou radnicí

vydáno 19.6.2017

Až někdy půjdete přes Staroměstské náměstí kolem Orloje, všimněte si malých nenápadných dveří přímo pod věží. Možná vás překvapí, že právě za těmito dveřmi se nachází jeden z historických skvostů Prahy, tzv. Cizinecký vstup.

Cizineckým vstupem je nazýváno místo v kanalizaci, kam vodili pražští radní zahraniční návštevy, aby jim ukázali, jak moderní a krásnou kanalizaci má Praha k dispozici.

Již v roce 1894 byl schválen projekt Williama Heerlein Lindleye a s výstavbou kanalizace se začalo v roce 1900. Postupně se vybudovalo 7 páteřních stok, které odváděly odpadní vody do nově vybudované čistící stanice v Papírenské ulici v Praze 6. Dnes tam najdete muzeum Stará čistírna a odpadní vody se čistí v Ústřední čistírně odpadních vod na Císařském ostrově. Přímo v Cizineckém vstupu začíná stoka A.

Pokud byste se chtěli do Cizineckého vstupu podívat, máte možnost vždy na podzim, kdy se v rámci otevřených dveří Staroměstské radnice konají komentované prohlídky i do těchto velmi zajímavých prostor.

celý článek

110 let pražské kanalizace

vydáno 19.6.2017

Už vás někdy napadlo, co se děje s vodou když odteče umyvadlem nebo když spláchnete? Voda se nikam neztratí. Po tom, co ji použijete, odteče potrubím do kanalizace a dále do čistírny odpadních vod, kde se vyčistí a teprve potom se může pustit zpátky do řeky. Čistota vody, odcházející z čistírny se přísně kontroluje, aby nedošlo ke znečištění životního prostředí.

V minulosti to tak ale vždycky nebylo. Než se vymyslel systém podzemní kanalizace, vylévaly se splašky rovnou na ulici. Zkuste si představit, jak to muselo na ulicích vypadat a zapáchat! To ale ještě nebylo to nejhorší, mnohem větší problém byl, že se v takto znečištěném prostředí velmi snadno šířily smrtelné nemoci jako je mor, cholera nebo tyfus. A to byl hlavní důvod, proč se i v Praze, začala budovat kanalizace v podobě, jak ji známe dnes.

V roce 2016 tomu bylo 110 let kdy byl v Praze spuštěn provoz prvních kanalizačních stok a voda se začala čistit v čistírně odpadních vod v Bubenči. O tom, že byla kanalizace vymyšlena velmi dobře, svědčí i to, že stoky po tak dlouhé době stále fungují, jen čistírna odpadních vod byla v 60. letech 20. století vybudována nová, na Císařském ostrově.

Zajímavosti:

- Délka kanalizace pod Prahou je více než 4600 km
- Kanalizační systém vymyslel anglický inženýr William Heerlein Lindley
- Stará čistírna odpadních vod je dnes technickou památkou a lze si objednat prohlídku, více informací na www.stara-cistirna.cz
- Pod Staroměstskou radnicí se ukrývá tzv. Cizinecký vstup, to je místo v podzemí, kam se dříve vodily zahraniční návštěvy, aby se jim ukázalo, jak kanalizace vypadá a jak funguje
- Stoky jsou postavené z hladkých cihel, které mají kluzký povrch a nezachytávají se na něm odpadky
- Tvar starých stok připomíná vajíčko postavené na špičku
- Stoky se čistí tlakovou tryskou, na průzkum stok se používá kamera

celý článek

Co nepatří do kanalizace

vydáno 30.8.2010

Do stokové sítě je odváděna odpadní voda z domácností i podniků.Pokud se do stokové sítě dostanou látky, které tam nepatří, může to čistírnám odpadních vod způsobit problémy.

Jedná se především o těžké kovy (obsah baterií, roztoky z fotolaboratoří , odpady ze zubních laboratoří atd.), léky,rozpouštědla, barvy, ropné látky, agrochemické přípravky, nadměrné používání desinfekčních mycích prostředků a další. Do kanalizace nepatří ani zbytky jídla, olej nebo odpady z drtičů. Jednak mohou kanalizace zanášet a díky zbytkům jídla v kanalizaci přežívají potkani.

Co s nimi?

Odpad z domácností jako např. zbytky jídla patří do kontejneru na směsný odpad. Papír, sklo a plasty do kontejnerů na tříděný odpad, olej z fritovacích hrnců se má odevzdat v uzavřené láhvi do sběrného dvora, podobně jako zbytky desinfekčních prostředků, barvy, rozpouštědla a další. Nepoužité léky vraťte do lékárny.

Zaměstnanci vodovodů a kanalizací by mohli vyprávět neuvěřitelné historky o tom, co jsou lidé schopni vyhodit do kanálu. V kanalizaci se našel dětský kočárek, kolečka betonu, slamníky, starý šicí stroj, velké množství posekané trávy atd. Tyto předměty ucpou kanalizaci, kterou musí naši pracovníci opět zprůchodnit.

celý článek

Kanalizace

vydáno 30.8.2010

Kanalizací protéká odpadní voda, která je odváděna na čistírnu odpadních vod. Odpadní vody jsou splaškové, průmyslové, infekční, ze zemědělství a ostatní. Pokud je kanalizační systém jednotné soustavy, odvádí stoky i dešťovou vodu, kanalizace oddílné soustavy odvádí dešťové vody přímo do řeky. Např. na území hl. m. Prahy je vybudován kanalizační systém jednotné soustavy, v okrajových částech většinou systém oddílné soustavy.

Existují stoky kruhové, ty jsou obvykle z kameninových nebo betonových trub, stoky kruhové a vejčité zděné jsou z cihel, z keramických materiálů nebo betonových dílců. Historické stoky tlamové nebo hruškové pro dešťové výpusti jsou zděné z cihel.

Ve stokách mohou vzniknout různé závady, příp. havárie. Aby se těmto závadám předešlo, provádí se systematický průzkum stokové sítě televizní kamerou.

Televizní inspekční systém je umístěn ve skříňovém automobilu. Kamera je na vozíku poháněném elektromotorem. Otočné hlava umožňuje prohlížet podrobně celý vnitřek kanalizace a dívat se i do jednotlivých přípojek. Vozík s kamerou je ovládán z přední části vozidla, kde je pracoviště operátora. Celá prohlídka je zaznamenána na video.

Někdy kamera přistihne v kanalizaci potkana. Většinou tato plachá zvířátka utečou, ale jsou i zvědavá a kameru si prohlédnou.

Potkan

Potkan je velký 16 - 27 cm, jeho ocas je dlouhý 13 - 23 cm a váží 140 - 500 g.
Má hnědošedou barvu srsti, břicho šedé.
Potkan má během roku 3x - 4x mláďata. V každém vrhu má 7 - 8 mláďat, ale i 15 - 18 mláďat. Dožívá se 2 - 4 roků.
Vyrývá si nory, kde odpočívá, vychovává potomstvo a snáší si sem zásoby.
Zuby potkanů neustále rostou, proto do všeho koušou. Nemají vyvinuté smysly - neslyší čisté zvuky, vnímají jen šramot. Chybí jim barevné vidění, čich mají slabší.
Mezi samci potkanů existuje přísná hierarchie:
1. silní nebojácní jedinci, před nimiž se ostatní třesou strachy
2. silní, ale zbabělí - jsou podřízeni 1. skupině
3. chudáci - umírají předčasně stresem, bojí se 1. i 2. skupiny
Potrava: potkan je všežravec. V kanále se živí vším, co připlave s odpadem z domácností, podniků veřejného stravování atd. tedy všech objektů napojených na kanalizační síť. Aby se potkan ve stokách nevyskytoval, je třeba zamezit tomu, aby se do odpadů dostávaly zbytky jídel. Víte co patří a nepatří do kanálu?

Potkan je plaché zvíře, ale pokud je zahnáno do míst bez úniku, může zaútočit. Je nebezpečné, protože může přenášet různé infekční choroby.

Potkan žije v různých oblastech od tropických krajů až po studená pásma.
Jak se dostal do Evropy?
O potkanech psal již v roce 1550 švýcarský zoolog Gesner. Podle Brehma potkani přicestovali v roce 1732 na lodích do Anglie, v roce 1750 se objevili v Prusku, o 4 roky později ve Francii, v 80. se dostali do Německa a počátkem 19. století už byli i v Dánsku a ve Skandinávii.
V roce 1776 se potkani přeplavili v lodích přes Atlantský oceán a objevili se v Severní Americe. Během několika let se rozšířili po celém kontinentě. Se stavbou transsibiřské magistrály se v 19. století dostali i na Sibiř a Dálný východ.

Potkani způsobují značné škody - ve skladech, v silech, ale např. i v automobilovém průmyslu (prokousání sedaček a kabelů). Jsou schopni rozkousat prkna, elektroizolaci, ale i kovy, způsobí každý 4. požár na světě, škody na přehradách a hrázích.
Jeden potkan zničí za rok zboží v ceně 10 dolarů. Vzhledem k tomu, že např. v USA je odhadem 400 miliónů potkanů a krys, ročně udělají škodu za 4 mld. dolarů.
Sežerou vše, na co přijdou. Neumějí hladovět a už dvoudenní půst je pro ně smrtelný. Za rok připraví člověka o 15 kg jídla - pšenice, rýže... Na celé Zemi ročně zničí 30 - 35 mil. t. zrní.
Proto je třeba je hubit. Hubí se pokládáním nástrah na místa jejich výskytu, kde musí být zabráněno v přístupu k nástraze jiným živočichům (kočky, psi, ptactvo).
Potkan je v podstatě velmi čistotné zvíře, myje se často jako kočka. Infekční nemoci získává pohybem v terénu.
Bílá forma potkana nazývaná laboratorní krysa je určena k laboratorním výzkumům.
Potkanům podobné jsou krysy, na rozdíl od potkana však žije krysa v suchém prostředí a horních částech objektů, protože velmi dobře šplhá. Žije pouze na omezeném území. Potkani jsou však silnější, odolnější, dravější a útočnější než krysy.

celý článek

Mohlo by tě zajímat

Mohlo by tě zajímat

Povídání o Indii s Jakubem Vágnerem

vydáno 12.11.2018
O krásách i nebezpečích indické divočiny vyprávěl světoznámý rybář Jakub Vágner členům Klubu vodních strážců v neděli 11. listopadu 2018 v Podolské vodárně. Jeho…
celý článek

Soutěž VODA V KRAJINĚ pro pražské základní školy

vydáno 24.10.2018
Pražské vodovody a kanalizace vyhlašují soutěž Voda v krajině, která je určena pro 3. až 6. ročníky pražských základních škol. Žáci mají za úkol vytvořit model krajiny, do…
celý článek

Pozvánka: Přednáška Jakuba Vágnera - Indická expedice za lidožravým sumcem

vydáno 24.10.2018
Přijďte si poslechnout poutavé vyprávění o lovu lidožravého sumce v Indii. Nezapomeňte se včas PŘIHLÁSIT , registrace končí 7. listopadu 2018.
celý článek

H2O a poklad šíleného oka

vydáno 11.10.2018
Četli jste veleúspěšnou knihu H 2 O a tajná vodní mise o dobrodružství kamarádů Huga, Huberta a Ofélie? Pokud ano a líbila se vám, tak pro vás máme skvělou zprávu. Klan H 2 O se…
celý článek