Hlavní evropské rozvodí

vydáno 29.8.2018

Česká republika sice nemá moře, ale na jejím území se nachází hned 3 hlavní evropská povodí.
A co že má povodí společného s mořem? A jaký je rozdíl mezi povodím a rozvodím? Asi bychom měli začít vysvětlením pojmů.

Rozvodím se nazývá hranice vyznačující oblasti, ze kterých se veškeré vodstvo stéká do jedné velké řeky a ta následně vtéká do moře. Oblastem uvnitř těchto hranic se říká povodí. Každá řeka má své povodí, tedy kus krajiny, odkud do ní přitéká voda.

Střecha Evropy

Česká republika leží v pomyslném středu Evropy. Je tedy přirozené, že právě na našem území leží hlavní evropské rozvodí. Mnoho řek u nás pramení, žádná velká k nám však nepřitéká a veškerá voda, která u nás naprší nebo vyvěrá, odteče z naší země pryč. Proto se také Česká republika někdy označuje za střechu Evropy.

V ČR se stýkají 3 hlavní povodí:

  • Povodí Labe zabírá největší část území ČR, veškerá voda z tohoto povodí odtéká do Severního moře
  • Povodí Dunaje rozkládá se na velké části Moravy, voda z tohoto povodí odtéká do Černého moře
  • Povodí Odry pokrývá celé Slezsko, malou část Moravy a příhraniční oblasti u severní hranice Čech, voda z tohoto povodí odtéká do Baltského moře

Kde se nachází hlavní evropské rozvodí?

Místo, kde se setkávají všechna 3 povodí, se nachází na hoře Klepáč (1144 m. n. m.) v pohoří Králický Sněžník. Tato hora leží na státní hranici s Polskem a v polštině je pojmenována Trójmórski Wierch, polský název je tedy daleko příznačnější než český. Kapky deště, které sem spadnou, se už nikdy nemusí setkat. Jedna může odtéct do Severního moře, druhá do Černého a třetí do Baltského. Až budete mít někdy cestu kolem Králického sněžníku, udělejte si chvilku času a vyšlápněte si na toto zajímavé místo.

Věděli jste že ...?

Černé a Čertovo jezero na Šumavě jsou od sebe vzdálena přibližně jeden kilometr, voda z nich ale odtéká do různých povodí. Mezi nimi totiž prochází hlavní evropské rozvodí a voda z Černého jezera vtéká do Vltavy, následně do Labe a nakonec do Severního moře. Voda z Čertova jezera se však přes Dunaj dostane do moře Černého.

mapa rozvodí

celý článek

Osvěžte se u vody

vydáno 17.7.2018

Jak se v parném létě nejlépe osvěžit? Jasně, že vodou! Důležité je dostatečně pít. Musíme našemu tělu dodávat dostatek tekutin, aby se mohlo snadněji ochlazovat a bránit se proti přehřátí. Existují ale i jiné způsoby, jak se vodou osvěžit.

Snad každý má léto spojené s koupáním. Ponoření se do chladivé vody, plavání, skákání do vody, potápění, dovádění ve vlnách, stavění přehrad z kamení nebo písku… to všechno jsou aktivity, které si můžeme užít právě v létě u vody. Kam tedy můžeme vyrazit?

Bazénové osvěžení

Začít můžeme hned doma. Když není jiná možnost, skvěle nás ochladí i vlažná nebo studená sprcha v koupelně. Není to sice tak zábavné jako koupání v přírodě, ale pokud zrovna trávíte parný den v rozpáleném bytě a nemáte možnost vyrazit ven, je i sprcha vítaným osvěžením.

Ti, kdo bydlí v domě se zahradou, nebo mají chalupu, si mohou pořídit bazén. Osvěžení v bazénu je u Čechů velmi oblíbené. Stačí se podívat na letecké mapy z letního období a modrou vodní plochu najdeme na každé třetí zahradě, jejich počet navíc stále roste. Bazény ani nemusí být moc velké, slouží většinou jen pro osvěžení nebo pro zábavu, kdo si chce opravdu zaplavat, musí vyrazit jinam. Bazén ale nepřináší jen radost, je také důležité o něj správně pečovat, aby se nekazila voda. Existuje spousta přípravků, které se při péči o bazénovou vodu používají. Pokud bychom se o vodu nestarali, poměrně rychle by se zkazila a pak už by nám koupání mohlo způsobit zdravotní komplikace.

Pokud domácí bazén nemáte, nebo je vám malý a chcete si užít větší vodní plochu, můžete vyrazit do akvaparků nebo na plavecké stadiony. Ty bývají otevřené celoročně a najdete je téměř v každém větším městě.

Koupání v přírodě

Máte raději koupání v přírodě? V České republice se dá najít bezpočet možností, kde si užít přírodní koupel. Začneme třeba rybníky, kterých je u nás opravdu hodně, ale ne všechny jsou určené ke koupání. Většina rybníků je určena pro chov ryb, které se často přikrmují, a voda v nich není moc čistá. Jsou ale i větší vodní plochy, které dobře splňují chovný i rekreační účel a ryby a lidé si v nich vzájemně nepřekážejí.

Další možnost na ověžení v přírodě nabízejí vodní přehrady a nádrže. Ty jsou vybudovány na řekách z několika důvodů. Plní protipovodňovou funkci, dá se jimi regulovat průtok říčním korytem. Často jsou také v hrázích umístěny turbíny na výrobu elektrické energie. Podstatný je ale i jejich rekreační účel, při jejich budování se už počítalo s tím, že se v nich lidé budou koupat a užívat si vodní radovánky. Ne všechny přehrady jsou ale určené k rekreaci. Některé slouží jako zdroje pitné vody (např. nádrž Švihov), v těch se koupat nesmí a při porušení zákazu byste mohli zaplatit pokutu. Tyto přehrady poznáte podle tabulek s nápisem Ochranné pásmo vodního zdroje a mohou kolem nich být i upozornění na zákaz koupání.

Speciálními vodními plochami jsou pak zatopené lomy a pískovny. V těch bývá většinou krásně čistá a často také velmi studená voda. I u lomů je potřeba respektovat případné zákazy koupání. Spousta z nich je sice zatopená, ale často v nich stále ještě probíhá těžba.

Neměli bychom také zapomenout na koupání v řekách a potocích. Tam ale vždy musíme myslet na to, že voda může téct silným proudem a měli bychom vyhledávat taková místa, na která stačí naše plavecké schopnosti.

Než se vydáte koupat do přírody, je dobré ověřit si (např. na internetu) kvalitu vody v daném místě. Zejména u rybníků a přehrad se voda může v teplém počasí rychle kazit. Množí se v nich sinice, což jsou bakterie způsobující člověku různé vyrážky, záněty a další zdravotní nepříjemnosti. U řek a potoků je zase dobré zamyslet se nad čistotou vody a nekoupat se v blízkosti továren, které do řek vypouštějí odpadní vody.

Pokud rádi skáčete do vody a předvádíte různé skokanské triky, prověřte si vždy, jaká je v místě doskoku hloubka vody. V přírodních koupalištích není průzračná voda a mnoho lidí už doplatilo svým zdravím nebo dokonce životem na to, že při skoku do neznámé vody narazili na dno nebo do skalního výčnělku. Důsledky takových zranění bývají velmi vážné!

Pojedeme k moři

Oblíbeným cílem dovolených bývají přímořské oblasti. Spousta Čechů se v létě vydává k moři a tam si užívají koupání ve slané vodě. Vždyť koho by nebavilo pohupování na mořských vlnách, potápění, procházky po pláži, sbírání mušliček a plavání ve vodě, která díky větší hustotě příjemně nadlehčuje tělo. I u moře bychom ale měli být opatrní a dodržovat pravidla. Není například dobré vydávat se moc daleko od břehu. Můžou nám dojít síly, což nemusí být v kombinaci s mořskými proudy zrovna dobrý zážitek.

Prožijte krásné léto a ať už se vydáte k vodě kamkoli, užijte si její osvěžující účinky a vraťte se odpočinutí a s dobrou náladou.

.

PRAVIDLA SPRÁVNÉHO KOUPÁNÍ

  • Než jdeš do vody, ochlaď se.
  • Když je ti zima, běž z vody ven.
  • Pokud ti není dobře, nechoď se koupat.
  • Nechoď se koupat s plným žaludkem.
  • Když neumíš plavat, nechoď do vody bez doprovodu dospělé osoby.
  • Skočit do vody můžeš, jen když je v ní dostatečná hloubka, máš před sebou dost místa a někdo tě sleduje.
  • S nafukovacím kruhem se nepouštěj do hluboké vody.
  • Při bouřce je koupání zakázáno.
  • Svými skoky neohrožuj ostatní.
  • Nepřeceňuj své síly.
  • Nekoupej se tam, kde plují lodě a čluny.
  • Pokud je na místě plavčík, vždy dodržuj jeho pokyny.
  • Nekoupej se v místech, kde je to zakázáno.
celý článek

Josef Lada – autor první reklamy na zásobování vodou

vydáno 28.2.2018

Znáte pohádky o kocouru Mikešovi, Bubácích a Hastrmanech nebo O chytré kmotře Lišce? Pak budete jistě vědět, kdo je nakreslil a napsal. Jejich autorem byl Josef Lada, známý malíř a spisovatel, jehož pohádky zná snad každé české dítě.

Josef Lada se narodil 17. prosince 1887 ve vesničce pojmenované Hrusice. Dodnes tam má památník, kam si můžete udělat výlet. Uvidíte tam nejen jeho obrazy a literární dílo, ale i obrázky jeho dcery Aleny Ladové, která po tatínkovi zdědila nadání a ilustraci dětských knížek se věnovala také.

Ladovy obrázky poznáme na první pohled. Tématem jsou většinou zvířata, lidové zvyky nebo vesnický život. Pan Lada měl skvělý pozorovací talent a dokázal výborně odpozorovat situace typické pro tehdejší život na venkově. Nevěnoval se ale jen dětským knížkám. Svými kresbami doprovodil i světoznámou knihu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války a kromě ilustrací do knížek se věnoval i malbě divadelních kulis.

Reklama na zásobování vodou

Možná vás překvapí, že obrázky Josefa Lady najdete i v Muzeu pražského vodárenství. A nejsou tam jen proto, abychom potěšili dětské návštěvníky. Josef Lada je namaloval v roce 1937 jako reklamu na moderní způsob zásobování vodou a zavedení kanalizace na vesnicích.

V té době už byly sice vodovod a kanalizace běžné ve větších městech, ale na vesnicích se stále chodilo pro vodu do studny a odpad se vyléval na hnůj. Ladovy obrázky se skvěle hodily právě pro propagaci na vesnicích, byly totiž pro jejich obyvatele srozumitelné a líbily se jim.

Obrázky byly sestaveny do dvojic. Na jednom byla vždy vylíčena situace před zavedením vodovodu, na druhém pak mnohem lepší stav po zavedení vodovodu. Josef Lada je navíc doprovodil i krátkými vtipnými verši.

Pokud se na Ladovy obrázky v Muzeu pražského vodárenství chcete podívat, přijďte na dny otevřených dveří, ty se konají vždy na jaře (v březnu) a na podzim (v říjnu) nebo dejte tip paní učitelce a přijďte se spolužáky na komentovanou prohlídku.

http://www.pvk.cz/voda-hrou/vzdelavaci-program-pro-zs/

celý článek

Krev – vzácná tekutina

vydáno 1.12.2017

Z našich článků o vodě jste už asi víte, že lidské tělo je tvořeno ze 60 % vodou. Ta se nachází hlavně buňkách a v krvi. Z vlastní zkušenosti však jistě víte, že krev není čirá jako voda, pojďme si tedy o ní povědět něco víc.

Bez které tekutiny, kromě vody, se neobejde náš život? Bez krve.

Krev koluje v žilách nás všech, dospělý člověk jí má v těle asi 4-5 litrů. Hlavní funkcí krve je rozvádění kyslíku a živin do orgánů, svalů a dalších tkání v těle a zároveň z nich odvádí nečistoty. Velký význam má krev také pro obranyschopnost (imunitu) organismu a udržování tělesné teploty.

Krev se skládá ze 4 základních složek:

Červené krvinky – jejich hlavní činností je přenos kyslíku z plic do tkání v celém těle

Bílé krvinky – tvoří důležitou součást imunitního systému organismu, jsou to takoví malí bojovníci, kteří chrání naše těla před infekcí

Krevní destičky – zajišťují srážení krve, bez nich bychom i při malém zranění vykrváceli

Krevní plazma – díky ní je krev tekutá (většinu tvoří voda), jsou v ní rozpuštěny živiny důležité pro tkáně, plazma také rozvádí po těle léky

Krev nás všech je na první pohled stejná – červená. Ale ve skutečnosti se liší. Lidská krev je rozdělena na 4 krevní skupiny: A, B, AB a 0. Nejvíce lidí má krevní skupinu A (asi 42 %), další početnou skupinou jsou ti, kdo mají skupinu 0 (asi 32 %), na třetím místě je pak skupina B (18%) a nejméně lidí má skupinu AB (8%). Znalost krevní skupiny je důležitá zejména při transfuzi krve, tedy pokud je někdo zraněný nebo má náročnou operaci, při které dochází k významným ztrátám krve. Pak se přistupuje k tomu, že pacient dostane „cizí“ krev. Existuje několik kombinací krevních skupin, které se navzájem vylučují. Pokud by například pacient se skupinou A dostal krev skupiny B, mohlo by dojít k obranné reakci organismu a pro člověka by to mělo velmi neblahé následky. Ale například krev skupiny 0 může dostat kdokoli, i když má sám krev skupinu A, B nebo AB.

Na diagramu je znázorněno, které krevní skupiny se navzájem nevylučují:

Dárcovství krve

Krev se nedá ničím nahradit a v medicíně je neustále zapotřebí. Vědci sice v této oblasti neustále bádají, ale ještě se jim nepodařilo vymyslet krev umělou. Krev je potřeba jak při těžkých úrazech nebo operacích, ale také při léčbě různých nemocí a mimo jiné se z ní (zejména z plazmy) vyrábějí léky.

Z tohoto důvodu existují v každé větší nemocnici transfuzní stanice, tedy oddělení, kam chodí dobrovolní dárci darovat krev nebo její složky. Pro to, aby se člověk mohl stát dárcem krve, musí splnit několik podmínek: věk 18 – 65 let, dárce musí být zdravý (kontrolují se i choroby prodělané v minulosti) a musí s odběrem a vyšetřeními s ním spojenými souhlasit. Před každým odběrem se provádí jednoduchá vyšetření, která zjišťují, zda je dárce zdravý. Samotný odběr je pro někoho možná trochu nepříjemný, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout.

Dárcovství krve je velmi záslužná činnost. Proč tedy neoslavit plnoletost například návštěvou transfuzní stanice, vždyť každý z nás se někdy může dostat do situace, kdy mu krev od dárce zachrání život …

celý článek

Týden vody v Českém rozhlase

vydáno 19.6.2017

V týdnu 19.6 - 25.6. probíhá na všech stanicích Českého rozhlasu "Týden vody".

Celý týden můžete poslouchat zajímavé reportáže s tématem VODA a soutěžit o návštěvu vodní nádrže Švihov (známá také jako Želivka).

Podívejte se také na https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/voda, kde jsou zajímavé články s vodní tematikou.

celý článek

Skryté krásy Motolského potoka

vydáno 12.12.2016

Víte, které vodní toky se nacházejí na území města Prahy? Každého hned napadne Vltava, někdo přidá Botič nebo Rokytku a někdo možná zmíní i Berounku, která se do Vltavy vlévá na okraji Prahy. Ale v Praze jsou i menší toky, respektive potoky.

Jedním z nich je Motolský potok. Tento téměř 10 km dlouhý potok pramení nedaleko stanice metra Zličín a do Vltavy se vlévá na Smíchově blízko Anděla. Kdo to tam zná, asi teď usilovně přemýšlí, kde je tam nějaký potok a nemůže na to přijít. Není divu, Motolský potok je totiž více jak z poloviny své délky skrytý v podzemí. Území Smíchova je hustě zastavěné a na potok zde už zkrátka nezbylo místo. Lidé ho tedy zregulovali a uzavřeli pod zem, kde nepřekáží ani domům, ani autům.

Milovníci přírody asi nad osudem Motolského potoka pláčou, ale podzemní trasa má také své kouzlo. Poslední 4 km teče voda v tunelu, z něhož vedou různé odbočky do kanalizace. Do potoka se také odklání dešťová voda, která by jinak zbytečně zatěžovala kanalizační stoky. Celý systém zaklenutí Motolského potoka je obdivuhodné technické dílo. Posledních 1,4 km před vyústěním do Vltavy je tunel vystavěn z kanalizačních cihel a při normálním průtoku teče voda žlábkem uprostřed tunelu. V podzemí je také vybudován tzv. lapák, říká se tak nádržím, kde se usazují hrubé nečistoty, jako například písek a kamení, které se pak při údržbě ze dna vybírá a vyváží.

I když je toto technické dílo velmi zajímavé, je určitě lepší nesvazovat vodu a nechat jí přirozené podmínky. Jiné potoky v Praze mají větší štěstí a jsou kolem nich rekreační zóny, kam chodí lidé odpočívat a sportovat.

Na fotkách můžete vidět různé způsoby zaklenutí Motolského potoka.

celý článek

Tajemství vody do škol

vydáno 20.9.2010

V dubnu 2003 dostaly všechny pražské školy neobvyklou, ale zajímavou školní pomůcku - vodní kufřík Tajemství vody. Tento vodní kufřík vyvinuli francouzští odborníci a společnost Veolia Water, akcionář Pražských vodovodů a kanalizací, jej nechala vyrobit a distribuovala do škol.

Jde o malou přenosnou laboratoř, která žákům 4. - 7. tříd umožňuje vyzkoušet si až 40 pokusů s vodou. Kufřík Tajemství vody tak umožňuje zjistit např. které předměty ve vodě plavou a které se potápí, zda se dají kapaliny smíchat, jaká je tvrdost vody či pH, jakým způsobem lze špinavou vodu čistit atd. Tento kufřík totiž obsahuje různé nádobky a "chemikálie", písek, aktivní uhlí a další pomůcky potřebné k provádění názorných pokusů. Ke každému kufříku je navíc přiložena metodická příručka pro učitele a pracovní sešit pro žáky, do kterého si výsledky pokusů zaznamenávají.

Podle ohlasu učitelů přírodovědy, biologie či chemie se jim školní pomůcka moc líbí. S vodními kufříky již pracují žáci v základních školách v Plzni a Olomouci, v letošním roce se na ně mohou těšit také děti z Příbrami a celých severních Čech.

celý článek

Dotazník o vodě

vydáno 30.8.2010

Dotazník pro děti VYHODNOCENÍ

  • Ankety se zúčastnilo 204 dětí.
  • Uskutečnila se při Dnech otevřených dveří 20 – 21. března 2010 v Muzeu pražského vodárenství.

Je průzračná voda vždy pitná?

Kolik váží 1 litr vody?

Kolik přibližně spotřebuje obyvatel města denně vody z vodovodu?

Kolik vody se průměrně spotřebuje při sprchování?

Kolik asi stojí 1 litr vody z vodovodu (včetně stočného)?

Co je dražší? (1000 litrů vody v Praze stojí 56,51 Kč)

Závěr:
Nejméně jasná byla dětem otázka týkající se ceny vody. Správnou odpověď, tj. 6 haléřů za 1 litr vody z vodovodu označilo jen 43 % dětí.

celý článek

Z historie

vydáno 30.8.2010

Vodárenství

Voda vždy byla rozhodujícím momentem při osídlování krajiny. Stejně tomu bylo i v Českých zemích. K prvotnímu zásobování vodou sloužily studny, voda se roznášela či rozvážela z řek a potoků. Již ve 12. století se objevily soukromé gravitační přivaděče.
Polovinu 14. století můžeme považovat za počátek zásobování obyvatelstva z veřejných vodovodů, ale svůj význam neztrácely ani četné studny.
První pražské vodovody měly formu otevřených koryt či vodovodních řadů vyrobených z různých materiálů (dřevo, kámen, pálená hlína, olovo). Jednalo se o vodní přivaděče samospádové - gravitační, bez čerpací techniky.
Vodovody pro Strahovský klášter, Vyšehrad, Zbraslavský klášter i Pražský hrad byly soukromé a v prvopočátcích veřejnosti nesloužily. Prvním zařízením sloužícím výhradně obci byl až novoměstský vodovod z poloviny 14. století. Rozvoj technického myšlení, větší nároky na hygienu a stále se zvyšující potřeba vody si vynutily rozmach vodárenství. Vyrůstaly nové vodní věže, jinde se využily pro umístění nadzemních nádrží části opevnění, často se stavěly gravitační vodovody.
Většina těchto staveb sloužila až do 19. století. Právě až s dalším pokrokem techniky na konci 19. století vznikla většina moderních vodárenských systémů, z nich část funguje dodnes.

Pražské vodní věže

Staroměstská vodárna

Staroměstská vodárna vévodí Novotného lávce poblíž Karlova mostu. Před touto věží stála v těchto místech dřevěná vodní věž. Tato věž v roce 1576 vyhořela a následující rok byla postavena věž dnešní. Během let doznala řady změn. Její dnešní podoba je výsledkem 14 stavebních úprav a oprav.
Staroměstská vodní věž byla součástí přilehlé Staroměstské vodárny a sloužila pro gravitační zásobování veřejných i soukromých kašen na území Starého Města pražského. Čerpací stroje tlačily vltavskou vodu do nádrže umístěné 30 m vysoko, tj na úroveň dnešního 6. podlaží. Vodní věž ukončila své poslání r. 1884.
Stavba je v dobrém stavu, jejím současným majitelem je Hl. m. Praha - Městská část Praha 1 a využívá ji jako klubovny a kanceláře.

Šítkovská vodárna

Výstavba současné vodní věže Šítkovské vodárny započala v roce 1588 a byla dokončena v roce 1591, další práce pokračovaly až do roku 1599. Ještě před svým dokončením se věž naklonila. V době třicetileté války byla věž poškozena a při opravě dostala věž charakteristickou cibulovitou baň.
Nádrž na vodu byla původně umístěna přímo pod krovem věže.
Věž technicky dosloužila v roce 1881. Její původní funkcí bylo zásobování horního Nového Města pražského vltavskou vodou.
Současným majitelem je Nadace Český fond umění, který ji využívá jako skladiště.

Malostranská vodárna Petržilkovská

Roku 1502 se malostranští dohodli s Janem Petržilkou o výstavbě vodárny v těsném sousedství jeho mlýnů na ostrově u dnešního smíchovského nábřeží. Původní stavba této vodní věže byla dřevěná. Zděná věž byla postavena v letech 1582 - 1596. Vodní věž sloužila do roku 1880, vodárna do roku 1886.
Petržilkovská vodní věž je nejnižší a nejmalebnější z pražských renesančních vodárenských věží. V roce 1990 byla mezi věží a sousední budovou vybudována nad plavebním kanálem prosklená lávka. Ve vodní věží jsou kanceláře a jejím současným majitelem je Vodohospodářský rozvoj a výstavba, a.s.

Novoměstská vodárna Novomlýnská

Věž této vltavské vodárny stále kdysi přímo nad vodou, ale dnes se v důsledku regulace Vltavy ocitla na okraji zástavby bývalé Petrské čtvrti. Věž byla vystavěna mezi léty 1602 - 1606 z kamene na dubových pilotách. V důsledku povodně se později částečně zřítila a byla roku 1658 dostavěna dodnes stojící vodní věž. K zásobování vodou sloužila do roku 1877, nedaleká vodárna ukončila svoji činnost v roce 1910. Původně věž sloužila k zásobování dolního Nového Města pražského vltavskou vodou, dnešním majitelem je ing. Robert Šimarek, věž není v provozu a je ve velmi špatném stavu.

Letenská vodárna

Rozsáhlý vodárenský areál na Letné byl dostavěn v roce 1888. Kromě vodárenské věže zde byl čtyřkomorový pozemní vodojem a přečerpací stanice, které byly zbořeny v roce 1977-78. Vodní věž, která sloužila pro zásobování pitnou vodou horní části Holešovic a Bubenče byla v roce 1913 vyřazena z provozu a po demontáži technologie byla přestavěna na byty pro vodárenské zaměstnance.
V současné době jsou ve věži klubovny a jejím majitelem je Obec Hl. m. Praha - Městská část Praha 7.

Vodárna Zelená liška

Stavba započala v roce 1906.
Věžový vodojem od roku 1907 zásoboval pitnou vodou území Vršovic, později i Braníka, Krče a Michle. Svému účelu tato stavba sloužila do roku 1975.
V současné době je mimo provoz a jejím majitelem je Obec Hl. m. Praha.

Vinohradská vodárna

Stavba vinohradské vodní věže započala v roce 1891 uvnitř staršího vodárenského areálu pro zásobování vodou území Vinohrad. Původně byla zásobována vltavskou vodou z Vinohradské vodárny v Podolí, po roce 1914 byla přepojena na káranskou vodu. V roce 1962 byla vyřazena z provozu a přestavěna na byty. V roce 1995 předaly Pražské vodárny tuto věž Magistrátu hl. m. Prahy.

Libeňská vodárna Mazanka

Věžový vodojem byl uveden do provozu v roce 1904 pro zásobování části Libně Káranskou vodou. Věž byla vyřazena z provozu v 60. letech. Na konci 60 let byla fasáda opravena. V roce 1988 byl tento objekt převeden na místní správu s tím, že bude využit pro jiné účely. současným majitelem je Viktor Furman a jeho záměry se stavbou nejsou známy.

Holešovická jatka

Ve východní části Ústředních jatek byl postaven novorenesanční věžový vodojem pro zásobování provozních hal užitkovou vodou z místní studny. Po roce 1920 byl tento areál připojen na pitnou vodu z městského vodovodu. Stavba byla v roce 1998 opravena a čeká na další využití. Jejím majitelem je Hl. m. Praha.

Kanalizace

Odvádění odpadních vod se vyvíjelo postupně po velmi dlouhou dobu.
Poměrně dokonalou sítí stok svádějící odpadní vodu do nejbližšího toku byla vybavena většina měst starověkého Řecka a Říma. Ve srovnání s antickými městy byla středověká Evropa zoufale špinavá a nezdravá. Hromady odpadů a zvířecích výkalů na ulicích středověkých sídel byly splachovány deštěm a vsakovaly se do studní, ze kterých se šířila nákaza nemocí - např. tyfus, cholera, úplavice.
První stoka v Praze byla vybudována v r. 1310 k odvodnění domu probošta v dnešní Nerudově ulici. V roce 1660 postavili jezuité první velkou klenutou stoku k odvodnění Klementina.
Splachovací gravitační kanalizace, jakou známe dnes byla známá již ve starověku, ovšem splachovací záchod neboli WC (anglicky "water closet") jak ho známe dnes byl vynalezen v roce 1810.
Počátkem 20. století již většina velkých evropských měst měla svůj stokový systém. Byly raženy většinou cihlové stoky. Většina z nich byla provedena tak dobře, že mohou sloužit i dnes po 100 letech.
Systematický přístup k výstavbě stokové sítě a čistírny odpadních vod v Praze byl završen roku 1893 přijetím projektu stokového systému. Stoky byly zaústěny do čistící stanice. Čistící stanice byla dokončena v roce 1906, její projekt vytvořil stavební rada ing. William Heerlein Lindley.

Stará kanalizační čistírna - Ekotechnické muzeum

Stará čistírna byla součástí stokového systému budovaného v letech 1895 - 1906 podle projektu anglického inženýra W. H. Lindleye. Úkolem této pozoruhodné technické stavby bylo odstraňovat nečistoty z vody přivedené kanalizací, aby mohla být bez nebezpečí vypouštěna do Vltavy. Celá čistírenská technologie - česle, lapač písku i sedimentační nádrže - byla ukryta v podzemí. Kapacita čistírny byla projektována na připojení cca 400 000 obyvatel, proto s rozšířením Prahy musela být rozšířena a modernizována. Provoz staré čistírny byl ukončen v roce 1967, v současné době je Ekotechnickým muzeem.

celý článek

Evropská vodní charta

vydáno 30.8.2010

vyhlášená 6. května 1968 ve Strasbourgu

  1. Bez vody není života.Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina.
  2. Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto udržovat, chránit a podle možností rozhojňovat.
  3. Znečišťování vody způsobuje škody člověku a ostatním živým organismům, závislým na vodě.
  4. Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví.
  5. Po vrácení použité vody do zdroje nesmí tato zabránit dalšímu jeho použití pro veřejné i soukromé účely.
  6. Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les.
  7. Vodní zdroje musí být zachovány.
  8. Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji.
  9. Ochrana vody vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti.
  10. Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána. Povinnost každého je užívat vodu účelně a ekonomicky.
  11. Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic.
  12. Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci.

Světový rok sladké vody

OSN vyhlásila rok 2003 Světovým rokem sladké vody. Vodohospodářští odborníci si totiž stále více uvědomují alarmující situaci dostupnosti pitné vody celému lidstvu. Osvětová kampaň spojená se Světovým rokem sladké vody si klade za cíl zlepšení hospodaření se sladkou vodou především mezi chudými a často jen pologramotnými obyvateli v rozvojových zemích.

Na špatném hospodaření se sladkou vodou se podílely jak průmysl a zemědělství tak i domácnosti. Jejich "přičiněním" se do přírody vrátilo na dva tisíce kubických kilometrů (!) sladké vody s příměsí různých jedů a těžko odbouratelných cizorodých látek. Současné prognózy varují, že v roce 2025 bude tímto způsobem znehodnoceno již 2 600 km3. Dalších 300 km3 se odpaří z nádrží, což je o polovinu vyšší hodnota než v roce 2000.

Alarmující jsou i další čísla: za posledních 50 let se spotřeba vody ve světě více než ztrojnásobila, přestože počet obyvatel vzrostl "pouze" 2,3 krát. Každý šestý člověk dnes nemá stálý přístup k pitné vodě a ze stejného důvodu denně umírá 41 tisíc dětí. Tato smutná čísla by však klesla až o polovinu, pokud by se podařilo zlepšit jen desetinu zavlažovacích systémů. Velkým problémem zůstává zdravotní nezávadnost sladké vody: každoročně zejména v rozvojovém světě umírají nejméně 3 milióny lidí na některou z nemocí, které způsobuje znečištěná voda. V těchto zemích přibližně 2,4 mld. obyvatel není napojeno na dostatečný systém čištění odpadních vod a pouze 30 % odpadu se dostane na řízené skládky. Nedostatek kvalitní vody ale nezpůsobuje pouze znečišťování - v některých zemích totiž po vykácení lesů silně eroduje půda a voda po ní stéká do moře, aniž by se vsakovala a doplňovala zdroje.

To, že se člověk chová k životnímu prostředí nezodpovědně až bezohledně, potvrzuje též skutečnost, že v současnosti lidstvo (zhruba 6 mld. lidí) využívá cca 54 % dosažitelných zdrojů sladké vody (řeky, jezera a přírodní podzemní nádrže). Pokud bude stávající populační trend pokračovat, bude v roce 2025 lidstvo "spotřebovávat" až 90 % sladké vody - přesto však vážnému nedostatku vody budou čelit až dvě třetiny světové populace, tedy přibližně 5,5 miliardy lidí. Nicméně, na ostatní "život" zbude pouhá desetina světových zdrojů sladké vody…

Na Zemi je celkem asi 1 400 mil. km3 vody, z níž pouze 2,5 %, resp. asi 35 mil. km3, je sladká. Většina sladké vody se vyskytuje v ledovcích a stálých sněhových příkrovech, zejména na Antarktidě a v Grónsku, nebo v hlubokých podzemních ložiscích. Hlavními zdroji vody pro lidstvo jsou jezera, řeky, vláha v půdě a relativně mělká podzemní ložiska. Z těchto zdrojů je použitelných pouze okolo 200 000 km3 vody, což je méně než 1 % veškeré sladké vody a pouze 0,01 % všech sladkovodních zdrojů na Zemi. Většina této "použitelné" vody je navíc mimo dosah lidské populace, což využití vhodných zdrojů sladké vody dále komplikuje…

celý článek

Mohlo by tě zajímat

Mohlo by tě zajímat

Povídání o Indii s Jakubem Vágnerem

vydáno 12.11.2018
O krásách i nebezpečích indické divočiny vyprávěl světoznámý rybář Jakub Vágner členům Klubu vodních strážců v neděli 11. listopadu 2018 v Podolské vodárně. Jeho…
celý článek

Soutěž VODA V KRAJINĚ pro pražské základní školy

vydáno 24.10.2018
Pražské vodovody a kanalizace vyhlašují soutěž Voda v krajině, která je určena pro 3. až 6. ročníky pražských základních škol. Žáci mají za úkol vytvořit model krajiny, do…
celý článek

Pozvánka: Přednáška Jakuba Vágnera - Indická expedice za lidožravým sumcem

vydáno 24.10.2018
Přijďte si poslechnout poutavé vyprávění o lovu lidožravého sumce v Indii. Nezapomeňte se včas PŘIHLÁSIT , registrace končí 7. listopadu 2018.
celý článek

H2O a poklad šíleného oka

vydáno 11.10.2018
Četli jste veleúspěšnou knihu H 2 O a tajná vodní mise o dobrodružství kamarádů Huga, Huberta a Ofélie? Pokud ano a líbila se vám, tak pro vás máme skvělou zprávu. Klan H 2 O se…
celý článek