Pijeme v Praze vodu ze Švihova nebo ze Želivky?

vydáno 27.3.2019

Že se na Vysočině, poblíž města Zruč nad Sázavou, nachází velká vodní nádrž s vodárnou zásobující pitnou vodou Prahu, je věc všeobecně známá. Mnoho lidí ale neví, jak se tato nádrž vlastně jmenuje. Obecně se vžilo označení Želivka, to však není správný název tohoto vodního díla. Želivka je jméno řeky, která vodní nádrž napájí, přehrada jako taková se jmenuje Švihov.

Krajina vzpomínek

V roce 1963 bylo československou vládou vydáno rozhodnutí o vybudování vodárenské nádrže. Ta se začala budovat o dva roky později, tedy v r. 1965. Do provozuschopného stavu byla dokončena roku 1972 a k plnému napuštění přehrady došlo v roce 1976. Tím se zpečetil osud několika obcí a osad, které se v údolí řeky Želivky nacházely.

Zatopeno bylo území těchto měst, obcí a osad:

-        Švihov (odtud název přehrady)
-        Dolní a Horní Kralovice
-        Borovsko
-        Hrádek
-        Libčice
-        Příseka
-        Žibřidovice
-        Zámostí
-        Budeč
-        Staré Hamry
-        Zahrádka

Zaniklo také mnoho mlýnů rozesetých podél toku Želivky a jejích přítoků. Pod vodou částečně zmizely i skalní útvary s jeskyněmi zvané Čertovy díry, zatopena byla kdysi obdělávaná pole, louky i lesy, musela být zkrácena železniční trať a původní cesty dnes už nikam nevedou. Přehrada zanechala v krajině i v životě lidí velkou stopu. Z území bylo vystěhováno přes 3 600 obyvatel a zničeno bylo téměř 900 domů. Dnes, bezmála 50 let od dokončení, už nám malebnou krajinu se staveními u řeky Želivky připomínají jen černobílé fotografie a pár pamětníků.

Tu a tam ale nějaký otisk starých časů zůstal. Kdo však nezná historii místa, nemůže jejich význam pochopit. Například kostel sv. Víta v Zahrádce. Původně stál na vršku a pod ním se rozprostíralo městečko Zahrádka, to muselo ustoupit vzdouvající se hladině přehrady a jediný kostel zůstal jako zázrakem ušetřen. Podívat se sem můžete při různých kulturních akcích, které se zde konají.

z městečka Zahrádka zůstal do dnešních dní pouze kostel (foto: Vodní dům)

Z městečka Zahrádka zůstal do dnešních dní pouze kostel (foto: Vodní dům)

Stejně tak na místě bývalé vsi Libčice už jen kaplička připomíná, že tu kdysi žili lidé. Tato obec musela zaniknout i přesto, že nebyla zatopena, domy stály moc blízko vody v ochranném pásmu.

Pro obyvatele zatopeného města Dolních Kralovice bylo pár kilometrů od jejich původního domova vybudováno nové sídlo, v něm však už historické budovy, kostel, školu, malebné náměstí a křivolaké uličky nenajdete. Někteří lidé se přestěhovali úplně a ti, kteří chtěli zůstat, se museli smířit s bydlením v nových domech.

město Dolní Kralovice bylo kompletně zničeno, obyvatelé byli přestěhováni do novostaveb (foto: Vodní dům)

Město Dolní Kralovice bylo kompletně zničeno, obyvatelé byli přestěhováni do novostaveb (foto: Vodní dům)

Známé jsou také tzv. nedokončené mosty. Ty se začaly budovat před 2. světovou válkou jako součást budoucí dálnice, stavba téměř hotových mostů však byla během války přerušena, a i když se později uvažovalo o jejich dostavbě, nikdy k tomu nedošlo. V 60. letech se začala budovat přehradní nádrž a trasa dálnice dnes vede o kus vedle. Z nedokončených mostů ční nad hladinu jen jejich horní část.

Uprostřed letecké mapy je vUprostřed letecké mapy je vidět dva z nedokončených mostů. (zdroj: mapy.cz)

Uprostřed letecké mapy je vidět dva z nedokončených mostů. (zdroj: mapy.cz)

Zvláštností je také fungující dálniční dvojmost. Původní most byl také součástí za války budované dálnice. Když došlo v 60. letech k obnovení projektu, tento most už nevyhovoval technickým podmínkám a tak byla nad původní vozovkou vybudována ještě jedna, o 12 m výše. Zvláštností je, že i spodní patro se dá projíždět a je dodnes součástí běžně používané silnice. Až někdy pojedete po D1, zkuste sjet na 75. kilometru směrem na obec Píšť, odbočte na Vojslavice a projeďte si tento technický unikát.

Dodnes funkční most se dvěma vozovkami nad sebou. (Autor: Jiří Sedláček – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=51999100)

Dodnes funkční most se dvěma vozovkami nad sebou. (Autor: Jiří Sedláček – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=51999100)

Neměli bychom opomenout ani Národní přírodní památku Hadce u Želivky. Jde o významnou přírodní lokalitu, ve které se vyskytuje neobvyklý geologický podklad – tzv. hadce. Ty poskytují ideální prostředí pro růst vzácných rostlin. Kromě jiného zde roste kuřička hadcová, drobná rostlinka, která se vyskytuje pouze na dvou posledních místech na světě, u Želivky a v lokalitě Hadce u Hrnčíř blízko Louňovic pod Blaníkem.

Kuřička hadcová (foto: Vodní dům)

Kuřička hadcová (foto: Vodní dům)

Okolí vodní nádrže Švihov je plné zajímavých míst, vyjmenovali jsme jen ta nejznámější. Musíme však mít stále na paměti, že kolem celého vodního díla je vyhlášeno ochranné pásmo vodního zdroje a platí zde přísné bezpečnostní předpisy. Do bezprostřední blízkosti vody se dokonce nesmí vstupovat vůbec. V úvahu nepřipadá ani koupání, plavba na lodi nebo rybaření. Oblast je pod stálou kontrolou a na porušení zákazu byste mohli doplatit tučnou pokutou.

Vodní dílo a úpravna vody

Vraťme se však opět k nádrži samotné. Pokrok se zastavit nedá a rozrůstající se Praha měla v 50. letech čím dál větší nároky na dodávky pitné vody. Vodárny Podolí a Káraný už nedostačovaly a tak bylo nutné pohlédnout se po novém zdroji. Volba padla na jednu z nejčistších českých řek tekoucí v ideálně profilovaném údolí.

Pro vybudování hráze bylo vybráno místo asi 4 kilometry před soutokem Želivky se Sázavou. Vzdutím hladiny vznikla 38 km dlouhá nádrž o objemu 266,5 milionů kubíků (m3) s průměrnou hloubkou 18 m. Výška hráze tyčící se nad údolím je více než 58 m a v koruně je hráz dlouhá 850 m. Součástí hráze je také malá vodní elektrárna. Jde o největší nádrž určenou výhradně jako zdroj pitné vody v České republice i ve střední Evropě.

Vodárna Želivka v pozadí s hrází Švihovské nádrže a lávkou na odběrný objekt (foto: PVK)

Vodárna Želivka v pozadí s hrází Švihovské nádrže a lávkou na odběrný objekt (foto: PVK)

Z hráze se lávkou vstupuje na tzv. sdružený odběrný objekt, pod hráz je pak umístěna čerpací stanice surové vody, která čerpá vodu do výše položené úpravny. Zde dochází k čisticímu procesu a hygienickému zabezpečení chlorem a ozonem. Úpravna vody byla v první fázi budována na výkon 3 300 l/s, který byl později rozšířen na 7 000 l/s, využití maximálního výkonu však není třeba. Vodárna Želivka dodává průměrně 3 000 l/s a zásobuje nejen Prahu, ale také velkou část Středočeského kraje a Vysočiny.

Fotografie z výstavby přehrady, v pozadí sdružený odběrný objekt (foto: Vodní dům)

Fotografie z výstavby přehrady, v pozadí sdružený odběrný objekt (foto: Vodní dům)

Úpravna vody na Želivce se pyšní světovým unikátem. Pro přívod pitné vody do Prahy byl současně se stavbou hráze vybudován tzv. štolový přivaděč o délce téměř 52 km. Vede přímo od úpravny až do vodojemu v pražské Jesenici. Jeho unikátnost spočívá v tom, že je postaven gravitačně a pro dopravení vody do Prahy není třeba žádné uměle dodávané energie. Voda tam zkrátka doteče sama, trvá jí to přibližně 24 hodin. Přivaděč si můžete představit jako tunel o průměru více než 2,5 m, který je vyražen v podzemí a prochází pod několika obcemi, více než 30 potoky, 2 řekami, železničními tratěmi i mnoha silnicemi.

Vnitřek štolového přivaděče (foto: PVK)

Vnitřek štolového přivaděče (foto: PVK)

Historie i současnost Želivky a vodní nádrže Švihov je po všech stránkách zajímavá. Pokud se o tomto zajímavém místě chcete dozvědět více, doporučujeme návštěvu Vodního domu. Toto návštěvnické středisko Evropsky významné lokality Želivka vám nabídne nejen zevrubné informace k této krásné oblasti, ale zažijete tam i spoustu zábavy. (www.vodnidum.cz)

celý článek

Přehled zajímavých významných dnů z pohledu vodního strážce

vydáno 15.2.2019

Slyšeli jste už o „Světovém dnu toho“ či „Mezinárodním dnu onoho“? Existuje bezpočet významných, světových, mezinárodních, evropských či jiných dnů všeho možného. Některé významné dny jsou známější, jiné jsou spíše úsměvné, například Mezinárodní den kachliček (opravdu, je vyhlášen na 21. května). Dokonce se zdá, že „svůj“ mezinárodní den si může vyhlásit kdokoli, ať už ho napadne jakákoli šílenost.

My jsme po vás vybrali ty svátky či významné dny, které nám přijdou důležité a zajímavé z pohledu vodních strážců. Dotýkají se tedy nějakým způsobem vody, životního prostředí nebo zdraví.

10. ledna – Mezinárodní den tuleňů, lachtanů a velryb

V tento den si svět připomíná vzácné savce, kterých v přírodě bohužel ubývá. Jsou loveni pro maso, tuk i kůži a ochránci přírody vyvíjí mnoho aktivit na jejich ochranu. 2. prosince 1948 byla ve Washingtonu podepsána Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství, k té se v roce 2004 připojila i Česká republika.

2. února – Světový den mokřadů

Světový den mokřadů připomíná velký význam malých vodních ploch pro naši krajinu a bezpočet rostlin i živočichů. A proč si mokřady připomínáme zrovna 2. února? V tento den byla totiž v roce 1971 přijata Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam (tzv. Ramsarská úmluva). Na seznamu celosvětově nejvýznamnějších mokřadů je zapsáno i čtrnáct míst z České republiky.

3. března – Světový den divoké přírody

Světový den divoké přírody World Wildlife Day (WWD) je příležitostí k oslavě krásných a rozličných forem divoké přírody a vyzdvihnutí významu ochrany přírody pro lidstvo. Datum 3. března nebylo zvoleno náhodně. V tento den v roce 1973 vstoupila platnost Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). Ta hraje důležitou roli v zajištění toho, aby mezinárodní obchod neohrozil přežití jednotlivých druhů.

22. března – Světový den vody

V roce 1993 vyhlásilo Valné shromáždění OSN 22. březen jako Světový den vody na připomínku velkého významu vody pro lidstvo. Cílem je poukázat na problémy spojené se znečištěním vodních zdrojů a nedostatkem vody v mnoha oblastech na Zemi. Každoroční připomínky Dne vody se zaměřují také na nutnost ochrany vody a životního prostředí. Snaha o ochranu je tu ale již dlouho, ze 60. let například pochází i tzv. Evropská voní charta, kterou si můžete přečíst zde: https://vodnistrazci.cz/vse-o-vode/ruzne/evropska-vodni-charta.html.

U příležitosti Světového dne vody připravují každoročně Pražské vodovody a kanalizace, a. s., dny otevřených dveří v Muzeu pražského vodárenství v Podolské vodárně. Pro rok 2019 byl termín naplánován na víkend 23. a 24. března. Součástí programu bude i přednáška hydrogeologa Zbyňka Hrkala konaná v čerpací stanici Podolské vodárny v sobotu od 16. hodin. Účast na přednášce bude možná pouze po předchozí registraci na webu www.pvk.cz. Další dny otevřených dveří se uskuteční na podzim.

23. března – Světový den meteorologie

Světová meteorologická organizace (World Meteorological Organization) je specializovaná mezinárodní organizace členských států OSN určená pro oblast meteorologie, hydrologie a mnohé další související fyzikální vědy. Československo bylo jedním z 22 zakládajících států, které v roce 1947 podepsaly Dohodu o Světové meteorologické organizaci. V dnešní době Světová meteorologická organizace sdružuje 190 členských zemí. Světový den meteorologie nazývá laická veřejnost často i Světovým dnem počasí, neboť právě meteorologie se počasím zabývá. Počasí ovlivňuje náš každodenní život a jsme na něm v mnoha oblastech závislí.

1. dubna – Mezinárodní den ptactva

První dubnový den je sice známější spíše jako apríl, tedy den, kdy můžete od kohokoli čekat nějaký žertík či poťouchlost, ale ve stejný termín se slaví také Mezinárodní den ptactva, a to už více než 110 let! 1. dubna v roce 1906 byla totiž podepsána mezinárodní Konvence o ochraně užitečného ptactva. Jedním z jeho hlavních cílů je obrátit pozornost veřejnosti k nebezpečím ohrožujícím ptáky na celém světě a pomoci tak jejich ochraně a ochraně jejich stanovišť.

22. dubna – Den Země

Den Země je ekologicky motivovaný svátek upozorňující lidi na dopady ničení životního prostředí. Při této příležitosti se koná po celém světě mnoho akcí s ekologickou tématikou, při kterých se každoročně upozorňuje na nejpalčivější ekologická témata. Den Země se připomíná od roku 1969, oslavuje se ve více jak 193 státech světa a slaví ho více než miliarda lidí.

5. května – Světový den hygieny rukou

Světový den hygieny rukou tradičně provází kampaň Světové zdravotnické organizace (WHO) s názvem „Zachraň život - umývej si ruce“, která upozorňuje na význam mytí rukou jako rozhodujícího preventivního opatření proti přenosu mnoha infekčních onemocnění. Podle Světové zdravotnické organizace se až 80 % infekcí šíří špinavýma rukama. Jak a proč si správně mýt ruce se dočtete v tomto článku: https://vodnistrazci.cz/vse-o-vode/podkategorie/jak-a-proc-si-spravne-myt-ruce.html.

18. května – Mezinárodní den muzeí

Slaví se od roku 1977 a za cíl si klade upozorňovat širokou veřejnost na roli muzeí v rozvoji celé společnosti. V České republice je oslava spjata především s festivalem Muzejní noc, při kterém muzea pořádají speciální programy a otevřeno bývá i dlouho po běžné otevírací době. Program bývá tradičně velmi bohatý a pestrý.

22. května – Mezinárodní den biologické rozmanitosti

Mezinárodní den biologické rozmanitosti byl vyhlášen Valným shromážděním OSN v prosinci 1994.

Biologická rozmanitost neboli biodiverzita je pojem používaný pro veškeré bohatství života na Zemi. Zahrnuje nejen to, co vidíme pouhým okem, jako jsou kytky, stromy, zvířata či houby. Bohatství života na Zemi se týká i mikroorganismů, genů a ekosystémů, které organismy spolu vytvářejí. A součástí biodiverzity je i člověk.

31. května – Den otevírání studánek

Tradice otevírání studánek pochází z dávné minulosti. Voda byla pro lidi vždy zdrojem života a bylo třeba si jí vážit. S tím souviselo i jarní čištění studánek. Dle tradic studánky obcházely dívky, které studánky nejen vyčistily, ale také se pomodlily za čistou vodu a dobrou úrodu, obřad pak zakončily tancem. Udělejte si výlet do přírody a zkuste si vyčištěním studánky tuto krásnou tradici připomenout. Když si u toho i zazpíváte a zatančíte, o to zábavnější to bude. Výčet některých studánek najdete i v tomto článku https://vodnistrazci.cz/vse-o-vode/ruzne/znam-kristalovou-studanku.html.

1. června – Mezinárodní den dětí

Důvodů vedoucích ke stanovení Mezinárodního dne dětí bylo v historii hned několik. Většinou se jednalo o tragické události, při kterých bylo pácháno násilí na dětech, a při jejich připomínkách se hlasitě mluvilo o potřebě děti chránit. První podněty pro oslavu dětského svátku se objevily už v roce 1920, oficiálně byl ale vyhlášen až v roce 1949. Dnešní oslavy Dne dětí se nesou většinou v duchu zábavných akcí pořádaných školami, městy a obcemi nebo různými spolky.

5. června – Mezinárodní den životního prostředí

Mezinárodní den životního prostředí vyhlásila Organizace spojených národů (OSN) jako připomínku nutnosti zvýšení povědomí o ochraně životního prostředí. Poprvé byl pořádán v roce 1974, aby upozornil na vzrůstající problémy životního prostředí jako je znečišťování vod, globální změny klimatu, udržitelná spotřeba nebo ilegální obchod se zvířaty.

8. června – Světový den oceánů

Světový den oceánů, navrhla Kanada na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji roce 1992, aby lidem připomněl význam a životadárnou roli oceánů. Jeho první oslava však proběhla až v roce 2009. Světové oceány jsou kolébkou života. Pokrývají více než dvě třetiny zemského povrchu. Téměř všechny živé organismy na zemi jsou nějakým způsobem závislé na oceánech (kyslík, absorpce oxidu uhličitého či regulace globálních klimatických cyklů). Živobytí stovky milionů lidí je přímo závislé na mořské biodiverzitě. V důsledku klimatických změn a znečištění oceánů však dochází k vymírání mnoha druhů rostlin i živočichů a je třeba si to připomínat a něco s tím dělat.

14. června – Světový den dárců krve

Tento den je připomínkou lidí, kteří se dobrovolně a nezištně rozhodli darovat část sebe sama pro záchranu druhého člověka. O krvi a jejím dárcovství se více dozvíte v tomto článku: https://vodnistrazci.cz/vse-o-vode/ruzne/krev-vzacna-tekutina.html.

17. června – Světový den boje proti suchu a rozšiřování pouští

Rozšiřováním pouští je ohrožena jedna pětina světové populace, a to jak v Asii nebo v oblasti Sahelu, tak i v Latinské Americe, Severní Americe či v oblasti středomoří. Pouště ohrožují třetinu zemského povrchu, což je více než 4 miliardy hektarů planety. O problémech způsobených suchem se už čím dál více hovoří i v České republice. Světový den boje proti suchu a rozšiřování pouští má za cíl zvýšení povědomí o důsledcích sucha a o způsobech, jak s ním bojovat.

27. června – Světový den rybářství

Světový den rybářství si připomínají Svazy rybářů či rybářská sdružení po celém světě. Rybáři tento den slaví většinou při setkáních, kde se zároveň pořádají i semináře, doprovodné kulturní programy a výstavy, přičemž snahou je upozornit na důležitost zachování světového rybolovu a hlavně jeho udržitelný rozvoj.

2. neděle v červenci – Evropský den koupání v řekách

Ještě na začátku 20. století bylo koupání v řekách naprostou samozřejmostí, o čemž svědčí i množství říčních plováren v každém městě s větší řekou. S postupným rozvojem průmyslu však došlo ke znečištění mnoha řek natolik, že bylo koupání v nich zdraví nebezpečné. Dnes už je situace díky ochraně životního prostředí o mnoho lepší a do řek si opět můžeme jít zaplavat. Evropský den koupání v řekách má za cíl upozornit na výhody koupání v přírodě, ale také přivést lidi k zájmu o řeky a jejich okolí a k zamyšlení, co a jak by se dalo zlepšit. Nezapomeňte se tedy druhou červencovou neděli osvěžit v nějaké řece.

Poslední víkend v srpnu – Mezinárodní noc pro netopýry

Mezinárodní noc pro netopýry je osvětová akce zaměřená na ochranu netopýrů, ke které se připojuje mnoho odborníků z celého světa. V naší republice se akce koná na přibližně 40 místech. Lidé se mají možnost se seznámit se životem netopýrů, způsoby jejich ochrany i vědeckým výzkumem, dozví se také, jak mohou netopýrům sami pomoci. Netopýři s námi žijí doslova pod jednou střechou a je dobré vědět o jejich skrytém způsobu života co nejvíc. Netopýří akci pořádá pravidelně i Vodní dům na Želivce. V hrázi Švihovské nádrž je totiž jedno ze zimovišť netopýrů, kde je lze dobře sledovat.

15. září – Celosvětový úklidový den

Okolo poloviny září probíhají po celém světě úklidové akce, kterých se účastní mnoho dobrovolníků. V České republice se každoročně aktivně zapojuje přes 80.000 lidí, kteří vyjdou uklízet své okolí. Akce má za cíl poučit skrze vlastní zážitek širokou veřejnost o závažnosti problému černých skládek a odpadu v přírodě, oživit témata diskuze o odpadech a recyklaci a takto vlastnímu vzniku černých skládek předcházet. Ti, co jednou uklízeli, už další nepořádek dělat nebudou. Úklidové akce se kromě podzimu dělají i na jaře, obvykle v dubnu. Jedním z největších partnerů této akce je Nadační Fond Veolia, jejíž zaměstnanci se do úklidů i osobně zapojují. Informace o úklidu ve vašem okolí získáte na webu www.uklidmecesko.cz.

22. září – Mezinárodní den bez aut

Mezinárodní den bez aut u nás spadá pod týden mobility, který se odehrává zhruba od poloviny září. Tento den, stejně jako celý týden mobility, poukazuje na jiné alternativy dopravy, hlavně ty ekologičtější. Den bez aut tak slouží k tomu, abychom si uvědomili dopad automobilismu na životní prostředí produkcí výfukových plynů a dalších škodlivých látek.

4. října – Mezinárodní den zvířat

4. října roku 1226 zemřel Sv. František z Assisi, který pečoval o opuštěná, nemocná a týraná zvířata, proto oslava Mezinárodního dne zvířat připadla právě na tento den. Tento svátek by nám měl připomínat, že bychom zvířata měli chránit, pečovat o ně a zajistit jim co nejlepší podmínky k životu.

20. října – Den stromů

Den stromů je svátek, který stromy oslavuje prostřednictvím jejich společného sázení. V současné době se Den stromů slaví ve více jak 40 zemích světa. Staré a posvátné háje byly uctívány a proto i chráněny od nepaměti. Úcta k nim se přenášela z generace na generaci. V novodobé historii si stromy připomínáme nejen jejich vysazováním, ale také každoročním vyhlašováním ankety Stromu roku www.stromroku.cz.

19. listopadu – Světový den toalet

Přesto, že ve většině států a měst jsou toalety samozřejmostí, stále existují místa, kde tomu tak není. Např. Etiopie, Keňa a další africké země, kde není výjimkou, že tamní obyvatelé svoji potřebu konají přímo na ulici. Nedostatek vody a absence kanalizace si vyžádaly více lidských životů než všechny války 20. století dohromady. Světový den toalet byl vytvořen jako každoroční oslava toalet a hygienických zařízení a jejich zásadního přínosu pro veřejné zdraví, osobní důstojnost a udržitelnost životního prostředí.

10. prosince – Den lidských práv

Den lidských práv se slaví každoročně na celém světě na počest přijetí Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním OSN v roce 1948. V tento den se po celém světě konají akce na podporu lidských práv a upozorňuje se na státy, kde se lidská práva nedodržují.

Přehled další významných dnů vyhlášených ve světě i v České republice si můžete prohlédnout zde:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_dny_a_roky

celý článek

Znám křišťálovou studánku…

vydáno 18.1.2019

Bez vody by i to nejhezčí místo velice brzy ztratilo svůj půvab. Hledali ji naši předci, stejně jako ji hledáme my. Různé vodní zdroje – jako studánky, studny i prameny – jsou proto i v současnosti oblíbeným cílem našich toulek přírodou.

Budete-li hledat informace o tom, kam se vydat v místě svého bydliště nebo plánovaného cíle vaší procházky, vezměte si na pomoc Národní registr pramenů a studánek. Je to veřejně dostupný seznam zdrojů vody v přírodě, k nimž mají kolemjdoucí přístup. Najdete v něm vše o každé evidované studánce u nás i mapy, kde je hledat.

Podle odhadů bývalo na našem území ve volné přírodě 10 tisíc studánek.

Podle zprávy pražského magistrátu je v Praze evidováno 127 studánek. Většina z nich ale není pravidelně udržována a jsou ve špatném stavu. Situace se však postupně lepší.

Před zavedením vodovodu byla nejedna studánka významným zdrojem vody pro okolní obyvatele, později i pro první obecní vodovody. Některé pravděpodobně sloužily jako pitné zdroje již obyvatelům prehistorických hradišť – v této souvislosti se nejčastěji uvádí dnešní studánka Na Troníčku (neboli Prokopská studánka v Jinonicích).

Zázračná studánka, Praha-Lysolaje

V dolní části údolí Housle při modré turistické cestě, asi 150 m jihozápadně od stanice MHD, se nachází lysolajská studánka, zvaná Zázračná. O této zázračné vodě v přírodním parku Šárka-Lysolaje, kam jsou Lysolaje začleněny, se ví ale široko daleko, což dokazuje množství lidí přijíždějících z centra Prahy, aby si ji naplnili do lahví.

Jedná se totiž o skutečně mimořádně kvalitní pitnou vodu, jejíž kvalitu 2x ročně zkoumá akreditovaná laboratoř pro rozbor vody. Výsledky rozboru jsou vždy zveřejňovány na vývěsce u pramene. Nenechte se odradit ani tím, že příliš romanticky nevypadá. Ze zídky z žulových kostek vychází ve výšce cca 20 cm kovová trubka o průměru 8 cm.

Studánka Vojtěška, Praha-Břevnov

Studánka (v některých zdrojích studna) v areálu břevnovského kláštera je pramenem potoka Brusnice, který protéká Břevnovem, Střešovicemi, Hradčany, Malou Stranou a který ústí do Vltavy. Je umístěna v patrové stavbě severozápadně od kostela sv. Markéty. Podle pověsti se sešli u studánky kníže Boleslav II. z vládnoucího rodu Přemyslovců a sv. Vojtěch, druhý český biskup z rodu Slavníkovců. Oba měli podobný sen, v němž viděli silný pramen studené vody ve studánce s břevnem. Uposlechli společné vnuknutí a založili poblíž studánky klášter. Skutečnost se nijak neliší od jejich snu. V roce 993 přivedl sv. Vojtěch z Říma 12 mnichů a pomohl jim na tomto místě založit první mužský klášter v Čechách ke cti sv. Benedikta. Název Vojtěška se však objevil v záznamech prvně až v listině z roku 1443, kdy majitel vinice nad ní postoupil pramen opatu kláštera. Pokud se budete chtít jít k pramenu podívat, pamatujte, že ve všední dny je zahrada zavřená.

Studánka Dobrá voda u Domažlic, Plzeňský kraj

Jihozápadně od obce Draženov stojí kaple Panny Marie, která patří mezi nejmladší poutní místa na Domažlicku. Nedaleko ní vyvěrá zázračná a údajně léčivá studánka Dobrá Voda.

Dobrá voda – symbolizující kvalitu pramene a tekutiny vyvěrající ze země, se dá najít na mnoha dalších místech České republiky. Slavná je také stejnojmenná studánka v obci Vrčeň, rovněž se dá najít Dobrá voda na Šumavě, ale třeba i v pražském Slivenci.

Studánka u Novoveského vrchu, Nová Ves u Strakonic, Jihočeský kraj

Studánku s kapličkou svatého Jana najdete na okraji lesa na úpatí Novoveského vrchu. Vedla kolem ní poutní cesta, každoročně prošlapávána procesími věřících, mířících z dobršské farnosti na slavné mariánské poutě do kostela ve Strašíně. Má prý léčebný vliv, nejvíce na vředy žaludku a dvanácterníku.

Studánka Svatý Haštal, Želiv, kraj Vysočina

Kdysi dávno prý na tom místě sekali mniši z kláštera v Želivě obilí a v parném dni je trápila žízeň. Opat Haštal poprosil Pána Boha o pomoc a zabodl hůl do země. Když ji vytáhl, vytryskl na tom místě silný pramen. Ten pomáhá lidem při onemocnění srdce, žaludku, kloubů a jater.

Studánka sv. Anny, Štěpánov u Skutče, Pardubický kraj

Pramen vyvěrá pod levou částí kapličky. Léčivou vodu naleznete snadno, protože se nachází v lese v chráněném území Anenského údolí mezi obcí Hroubovice a Štěpánov. V roce 1831 byla nad pramenem postavená kaple zasvěcená sv. Anně. Voda odsud prý dokáže dobře hojit nejrůznější poranění, otlaky, bércové vředy, pásové opary či otevřené rány při cukrovce.

Boušínská studánka, Slatina nad Úpou, Královéhradecký kraj

K místu se váže pověst o zázračném uzdravení hluchoněmé dívky. Dojdete tam po zelené turistické trase ze Slatiny nad Úpou, najdete ji kousek od boušínského kostela. Místní vám možná řeknou, že jejich zdejší kouzelná voda pomáhá například na nemoci očí.

Studánka U Terezičky, Francova Lhota, Zlínský kraj

Studánka U Terezičky je místem k zastavení při trase naučné stezky nazvané Štěpánské chodníčky, zasvěcené místnímu rodákovi kardinálu Štěpánu Trochtovi. Pití její vody prý pomůže při léčbě onemocnění kloubů, slinivky, ale i dýchacích cest nebo srdce.

Vřesová studánka, Kouty nad Desnou, Olomoucký kraj

Najdeme ji pod Červenou horou. Podle pověsti ji objevil lovec, který v těchto místech pronásledoval zraněného jelena. Jelen, když se napil vody ze studánky, se uzdravil a zmizel lovci z očí. Později prý se sám lovec vyléčil z těžké nemoci pomocí vody z pramene Vřesové studánky. Jako projev díků zde pak na sloup zavěsil obraz a Vřesová studánka se stala poutním místem. Později zde kníže Lichtenštejn nechal postavit kapli. Studánka má léčivé vlastnosti pro lidi trpící onemocněním ledvin a ženských orgánů.

Studánka Panny Marie, Kostomlaty pod Milešovkou, Ústecký kraj

Pramen najdete v kapli svaté Panny Marie pomocné. Voda z ní je léčivá a údajně pomáhá při střevních potížích, léčbě vředů a žaludečních poruchách.

Zdislavin pramen, Lvová, Liberecký kraj

Nachází se v údolí Panenského potoka, jmenuje se podle zdejší světice. Jeho voda je prý velice léčivá pro řadu neduhů. Protipólem je prý asi 300 metrů vzdálené tmavé jezírko s přilehlou jeskyní. V něm se nachází voda charakterizující mrtvou vodu. Takového spojení si považují nejvíce přírodní léčitelé.

Helenčina studánka, okres Brno-venkov, Jihomoravský kraj

Známá studánka s pitnou vodou v Podkomorských lesích je pramenem potoka Vrbovce. Nachází se ukryta v lesích pod nejvyšším kopcem na území Brna – Kopečkem – asi 1 km od silnice Žebětín – Ostrovačice (nedaleko Masarykova okruhu). Jméno studánky je spjato s Helenkou, hrdinkou Mrštíkovy Pohádky máje. Jižně od studánky se nachází Kopeček, nejvyšší vrchol v Bobravské vrchovině.

Pramen Panny Marie, Sudějov, Středočeský kraj

Najdeme ho v obci u sudějovského kostela. Je považován nejen za uzdravující pro lidi trpící potížemi dýchacích cest a žaludku, ale ceněný je též kvůli silné energetické zóně. Návštěvníky prý dobíjí tolik potřebnou energií.

celý článek

Vodní hrady

vydáno 17.1.2019

Při vyslovení slova hrad se vám obvykle vybaví zřícenina nebo pevnost na kopci, případně na skalním ostrohu, ke kterému vede příkrá cesta. Na kopcích a strmých skalách byly hrady vybudovány z jednoduchého důvodu, daly se dobře bránit a dobýt je nebylo snadné. Jsou však i hrady, které najdete v naprosté rovině. A protože pro svou obranu využívaly vodu, říká se jim vodní hrady.

Vodní hrad poznáte snadno. V jeho bezprostředním okolí je široký, vodou naplněný příkop. Často to dokonce vypadá, jako by hrad přímo z vody vyrostl a s pevninou je spojen pouze mostem. Pro vybudování vodního hradu se využívalo blízkosti vodního toku, tedy řeky nebo potoku, odkud se dala voda přivést do uměle vybudovaného příkopu kolem hradu. Samotné sídlo bylo vybudováno na přirozeném nebo umělém ostrově uprostřed vzniklé vodní plochy a s pevninou ho spojoval obvykle jen jeden most, s padací částí, aby se zamezilo přístupu nechtěných návštěvníků.

Vodní hrady měly oproti těm na kopci několik výhod. Tou nejzásadnější je dostupnost vody. Zatímco na hradech čnících vysoko nad okolní krajinu řešili problém, kde vzít vodu, kopali kvůli tomu hluboké studně, případně dováželi vodu z údolí, ve vodních hradech tento problém neřešili, voda byla nadosah a všude kolem. K vodním hradům byl také mnohem snazší přístup než k hradům vysoko na skále, nebyl tedy problém tam cokoli dopravit.

Říkáte si, že překonat vodní příkop přeci není nic tak složitého, ale první dojem klame. V době raného středověku, asi před 700 lety, kdy vodní hrady nejčastěji vznikaly, ještě neexistovaly střelné zbraně, používaly se nejčastěji luky a šípy. Představte si tedy, že na hradbách stojí stráže s kušemi a ostrými šípy, v brnění se plavat nedá a tak se dobyvatel musel odstrojit, v tu chvíli nebylo nic jednoduššího, než se do něj strefit. Dobyvatelé také mohli zvolit taktiku připlutí na nějaké loďce nebo voru, na němž se mohli proti šípům bránit, to už na ně ale číhali obránci hradu s kotlíkem plným žhavé smůly, kterou jim byli připraveni vylít na hlavu, jakmile dopluli pod hradby. A takto bychom mohli pokračovat, při tehdejším stavu techniky opravdu nebylo jednoduché hrad dobýt.

Postupem času se však změnila situace. Zbraně byly čím dál dokonalejší a na obranu hradu už šípy nestačily. Vodní hrady tak začaly být dobývány a ničeny. Některé byly přestavěny na zámky a plnění obranné funkce už nebylo tak důležité, z jiných se staly hospodářské dvory sloužící k uskladnění úrody nebo chovu domácích zvířat. U řady z nich vodní příkopy zcela zanikly a dnes už tak původní vodní hrad nic nepřipomíná.

Některé vodní hrady se však dochovaly do současnosti a jsou oblíbeným cílem výletů. Populární jsou také mezi filmaři a můžeme je vídat v mnoha filmech a pohádkách.

Naším nejznámějším vodním hradem je Švihov (nepleťte si ho s vodní nádrží stejného jména na Vysočině). Hrad Švihov se nachází v Plzeňském kraji, 10 km od města Klatovy. Hrad měl v historii několikrát namále a hrozil mu zánik, nakonec se naštěstí dochoval a každoročně ho navštíví tisícovky návštěvníků. Výborně posloužil jako kulisa v oblíbené pohádce Tři oříšky pro Popelku, kde představoval sídlo Popelčiny macechy. Zahrál si také v pohádce Tři životy. Podrobnosti o hradu se dozvíte na www.hradsvihov.cz.

Zámek Červená Lhota v Jižních Čechách asi znáte. Vznikl později než běžné vodní hrady, byl přestavěn z původní gotické tvrze a okolní vodní plocha nesloužila pro obranu, ale jako promyšlený krajinný prvek. Stavitelé využili toho, že původní tvrz stála na skalní vyvýšenině, která se po přehrazení potoka ocitla uprostřed vody. I Červená Lhota si zahrála v mnoha filmech a pohádkách, nejznámější z nich je Zlatovláska. Více se dozvíte na www.zamek-cervenalhota.cz.

Další významné vodní sídlo je zámek Blatná. Původní hrad byl vybudován uprostřed blat (bažin), odtud získal své jméno a je jasné, že o vodu zde nebyla nouze. www.zamek-blatna.cz

Další vodní hrady v České republice:
Budyně nad Ohří
Lipý (v České Lípě)
Vildštejn (na Chebsku)

Mnoho vodních hradů najdete v Německu, v Nizozemí, ale i v Rakousku nebo ve Velké Británii.

Až budete na jaře a v létě plánovat výlety, zkuste do nich zařadit i některý z vodních hradů, jistě budete jejich návštěvou nadšeni.

celý článek

Hlavní evropské rozvodí

vydáno 29.8.2018

Česká republika sice nemá moře, ale na jejím území se nachází hned 3 hlavní evropská povodí.
A co že má povodí společného s mořem? A jaký je rozdíl mezi povodím a rozvodím? Asi bychom měli začít vysvětlením pojmů.

Rozvodím se nazývá hranice vyznačující oblasti, ze kterých se veškeré vodstvo stéká do jedné velké řeky a ta následně vtéká do moře. Oblastem uvnitř těchto hranic se říká povodí. Každá řeka má své povodí, tedy kus krajiny, odkud do ní přitéká voda.

Střecha Evropy

Česká republika leží v pomyslném středu Evropy. Je tedy přirozené, že právě na našem území leží hlavní evropské rozvodí. Mnoho řek u nás pramení, žádná velká k nám však nepřitéká a veškerá voda, která u nás naprší nebo vyvěrá, odteče z naší země pryč. Proto se také Česká republika někdy označuje za střechu Evropy.

V ČR se stýkají 3 hlavní povodí:

  • Povodí Labe zabírá největší část území ČR, veškerá voda z tohoto povodí odtéká do Severního moře
  • Povodí Dunaje rozkládá se na velké části Moravy, voda z tohoto povodí odtéká do Černého moře
  • Povodí Odry pokrývá celé Slezsko, malou část Moravy a příhraniční oblasti u severní hranice Čech, voda z tohoto povodí odtéká do Baltského moře

Kde se nachází hlavní evropské rozvodí?

Místo, kde se setkávají všechna 3 povodí, se nachází na hoře Klepáč (1144 m. n. m.) v pohoří Králický Sněžník. Tato hora leží na státní hranici s Polskem a v polštině je pojmenována Trójmórski Wierch, polský název je tedy daleko příznačnější než český. Kapky deště, které sem spadnou, se už nikdy nemusí setkat. Jedna může odtéct do Severního moře, druhá do Černého a třetí do Baltského. Až budete mít někdy cestu kolem Králického sněžníku, udělejte si chvilku času a vyšlápněte si na toto zajímavé místo.

Věděli jste že ...?

Černé a Čertovo jezero na Šumavě jsou od sebe vzdálena přibližně jeden kilometr, voda z nich ale odtéká do různých povodí. Mezi nimi totiž prochází hlavní evropské rozvodí a voda z Černého jezera vtéká do Vltavy, následně do Labe a nakonec do Severního moře. Voda z Čertova jezera se však přes Dunaj dostane do moře Černého.

mapa rozvodí

celý článek

Osvěžte se u vody

vydáno 17.7.2018

Jak se v parném létě nejlépe osvěžit? Jasně, že vodou! Důležité je dostatečně pít. Musíme našemu tělu dodávat dostatek tekutin, aby se mohlo snadněji ochlazovat a bránit se proti přehřátí. Existují ale i jiné způsoby, jak se vodou osvěžit.

Snad každý má léto spojené s koupáním. Ponoření se do chladivé vody, plavání, skákání do vody, potápění, dovádění ve vlnách, stavění přehrad z kamení nebo písku… to všechno jsou aktivity, které si můžeme užít právě v létě u vody. Kam tedy můžeme vyrazit?

Bazénové osvěžení

Začít můžeme hned doma. Když není jiná možnost, skvěle nás ochladí i vlažná nebo studená sprcha v koupelně. Není to sice tak zábavné jako koupání v přírodě, ale pokud zrovna trávíte parný den v rozpáleném bytě a nemáte možnost vyrazit ven, je i sprcha vítaným osvěžením.

Ti, kdo bydlí v domě se zahradou, nebo mají chalupu, si mohou pořídit bazén. Osvěžení v bazénu je u Čechů velmi oblíbené. Stačí se podívat na letecké mapy z letního období a modrou vodní plochu najdeme na každé třetí zahradě, jejich počet navíc stále roste. Bazény ani nemusí být moc velké, slouží většinou jen pro osvěžení nebo pro zábavu, kdo si chce opravdu zaplavat, musí vyrazit jinam. Bazén ale nepřináší jen radost, je také důležité o něj správně pečovat, aby se nekazila voda. Existuje spousta přípravků, které se při péči o bazénovou vodu používají. Pokud bychom se o vodu nestarali, poměrně rychle by se zkazila a pak už by nám koupání mohlo způsobit zdravotní komplikace.

Pokud domácí bazén nemáte, nebo je vám malý a chcete si užít větší vodní plochu, můžete vyrazit do akvaparků nebo na plavecké stadiony. Ty bývají otevřené celoročně a najdete je téměř v každém větším městě.

Koupání v přírodě

Máte raději koupání v přírodě? V České republice se dá najít bezpočet možností, kde si užít přírodní koupel. Začneme třeba rybníky, kterých je u nás opravdu hodně, ale ne všechny jsou určené ke koupání. Většina rybníků je určena pro chov ryb, které se často přikrmují, a voda v nich není moc čistá. Jsou ale i větší vodní plochy, které dobře splňují chovný i rekreační účel a ryby a lidé si v nich vzájemně nepřekážejí.

Další možnost na ověžení v přírodě nabízejí vodní přehrady a nádrže. Ty jsou vybudovány na řekách z několika důvodů. Plní protipovodňovou funkci, dá se jimi regulovat průtok říčním korytem. Často jsou také v hrázích umístěny turbíny na výrobu elektrické energie. Podstatný je ale i jejich rekreační účel, při jejich budování se už počítalo s tím, že se v nich lidé budou koupat a užívat si vodní radovánky. Ne všechny přehrady jsou ale určené k rekreaci. Některé slouží jako zdroje pitné vody (např. nádrž Švihov), v těch se koupat nesmí a při porušení zákazu byste mohli zaplatit pokutu. Tyto přehrady poznáte podle tabulek s nápisem Ochranné pásmo vodního zdroje a mohou kolem nich být i upozornění na zákaz koupání.

Speciálními vodními plochami jsou pak zatopené lomy a pískovny. V těch bývá většinou krásně čistá a často také velmi studená voda. I u lomů je potřeba respektovat případné zákazy koupání. Spousta z nich je sice zatopená, ale často v nich stále ještě probíhá těžba.

Neměli bychom také zapomenout na koupání v řekách a potocích. Tam ale vždy musíme myslet na to, že voda může téct silným proudem a měli bychom vyhledávat taková místa, na která stačí naše plavecké schopnosti.

Než se vydáte koupat do přírody, je dobré ověřit si (např. na internetu) kvalitu vody v daném místě. Zejména u rybníků a přehrad se voda může v teplém počasí rychle kazit. Množí se v nich sinice, což jsou bakterie způsobující člověku různé vyrážky, záněty a další zdravotní nepříjemnosti. U řek a potoků je zase dobré zamyslet se nad čistotou vody a nekoupat se v blízkosti továren, které do řek vypouštějí odpadní vody.

Pokud rádi skáčete do vody a předvádíte různé skokanské triky, prověřte si vždy, jaká je v místě doskoku hloubka vody. V přírodních koupalištích není průzračná voda a mnoho lidí už doplatilo svým zdravím nebo dokonce životem na to, že při skoku do neznámé vody narazili na dno nebo do skalního výčnělku. Důsledky takových zranění bývají velmi vážné!

Pojedeme k moři

Oblíbeným cílem dovolených bývají přímořské oblasti. Spousta Čechů se v létě vydává k moři a tam si užívají koupání ve slané vodě. Vždyť koho by nebavilo pohupování na mořských vlnách, potápění, procházky po pláži, sbírání mušliček a plavání ve vodě, která díky větší hustotě příjemně nadlehčuje tělo. I u moře bychom ale měli být opatrní a dodržovat pravidla. Není například dobré vydávat se moc daleko od břehu. Můžou nám dojít síly, což nemusí být v kombinaci s mořskými proudy zrovna dobrý zážitek.

Prožijte krásné léto a ať už se vydáte k vodě kamkoli, užijte si její osvěžující účinky a vraťte se odpočinutí a s dobrou náladou.

.

PRAVIDLA SPRÁVNÉHO KOUPÁNÍ

  • Než jdeš do vody, ochlaď se.
  • Když je ti zima, běž z vody ven.
  • Pokud ti není dobře, nechoď se koupat.
  • Nechoď se koupat s plným žaludkem.
  • Když neumíš plavat, nechoď do vody bez doprovodu dospělé osoby.
  • Skočit do vody můžeš, jen když je v ní dostatečná hloubka, máš před sebou dost místa a někdo tě sleduje.
  • S nafukovacím kruhem se nepouštěj do hluboké vody.
  • Při bouřce je koupání zakázáno.
  • Svými skoky neohrožuj ostatní.
  • Nepřeceňuj své síly.
  • Nekoupej se tam, kde plují lodě a čluny.
  • Pokud je na místě plavčík, vždy dodržuj jeho pokyny.
  • Nekoupej se v místech, kde je to zakázáno.
celý článek

Josef Lada – autor první reklamy na zásobování vodou

vydáno 28.2.2018

Znáte pohádky o kocouru Mikešovi, Bubácích a Hastrmanech nebo O chytré kmotře Lišce? Pak budete jistě vědět, kdo je nakreslil a napsal. Jejich autorem byl Josef Lada, známý malíř a spisovatel, jehož pohádky zná snad každé české dítě.

Josef Lada se narodil 17. prosince 1887 ve vesničce pojmenované Hrusice. Dodnes tam má památník, kam si můžete udělat výlet. Uvidíte tam nejen jeho obrazy a literární dílo, ale i obrázky jeho dcery Aleny Ladové, která po tatínkovi zdědila nadání a ilustraci dětských knížek se věnovala také.

Ladovy obrázky poznáme na první pohled. Tématem jsou většinou zvířata, lidové zvyky nebo vesnický život. Pan Lada měl skvělý pozorovací talent a dokázal výborně odpozorovat situace typické pro tehdejší život na venkově. Nevěnoval se ale jen dětským knížkám. Svými kresbami doprovodil i světoznámou knihu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války a kromě ilustrací do knížek se věnoval i malbě divadelních kulis.

Reklama na zásobování vodou

Možná vás překvapí, že obrázky Josefa Lady najdete i v Muzeu pražského vodárenství. A nejsou tam jen proto, abychom potěšili dětské návštěvníky. Josef Lada je namaloval v roce 1937 jako reklamu na moderní způsob zásobování vodou a zavedení kanalizace na vesnicích.

V té době už byly sice vodovod a kanalizace běžné ve větších městech, ale na vesnicích se stále chodilo pro vodu do studny a odpad se vyléval na hnůj. Ladovy obrázky se skvěle hodily právě pro propagaci na vesnicích, byly totiž pro jejich obyvatele srozumitelné a líbily se jim.

Obrázky byly sestaveny do dvojic. Na jednom byla vždy vylíčena situace před zavedením vodovodu, na druhém pak mnohem lepší stav po zavedení vodovodu. Josef Lada je navíc doprovodil i krátkými vtipnými verši.

Pokud se na Ladovy obrázky v Muzeu pražského vodárenství chcete podívat, přijďte na dny otevřených dveří, ty se konají vždy na jaře (v březnu) a na podzim (v říjnu) nebo dejte tip paní učitelce a přijďte se spolužáky na komentovanou prohlídku.

http://www.pvk.cz/voda-hrou/vzdelavaci-program-pro-zs/

celý článek

Krev – vzácná tekutina

vydáno 1.12.2017

Z našich článků o vodě jste už asi víte, že lidské tělo je tvořeno ze 60 % vodou. Ta se nachází hlavně buňkách a v krvi. Z vlastní zkušenosti však jistě víte, že krev není čirá jako voda, pojďme si tedy o ní povědět něco víc.

Bez které tekutiny, kromě vody, se neobejde náš život? Bez krve.

Krev koluje v žilách nás všech, dospělý člověk jí má v těle asi 4-5 litrů. Hlavní funkcí krve je rozvádění kyslíku a živin do orgánů, svalů a dalších tkání v těle a zároveň z nich odvádí nečistoty. Velký význam má krev také pro obranyschopnost (imunitu) organismu a udržování tělesné teploty.

Krev se skládá ze 4 základních složek:

Červené krvinky – jejich hlavní činností je přenos kyslíku z plic do tkání v celém těle

Bílé krvinky – tvoří důležitou součást imunitního systému organismu, jsou to takoví malí bojovníci, kteří chrání naše těla před infekcí

Krevní destičky – zajišťují srážení krve, bez nich bychom i při malém zranění vykrváceli

Krevní plazma – díky ní je krev tekutá (většinu tvoří voda), jsou v ní rozpuštěny živiny důležité pro tkáně, plazma také rozvádí po těle léky

Krev nás všech je na první pohled stejná – červená. Ale ve skutečnosti se liší. Lidská krev je rozdělena na 4 krevní skupiny: A, B, AB a 0. Nejvíce lidí má krevní skupinu A (asi 42 %), další početnou skupinou jsou ti, kdo mají skupinu 0 (asi 32 %), na třetím místě je pak skupina B (18%) a nejméně lidí má skupinu AB (8%). Znalost krevní skupiny je důležitá zejména při transfuzi krve, tedy pokud je někdo zraněný nebo má náročnou operaci, při které dochází k významným ztrátám krve. Pak se přistupuje k tomu, že pacient dostane „cizí“ krev. Existuje několik kombinací krevních skupin, které se navzájem vylučují. Pokud by například pacient se skupinou A dostal krev skupiny B, mohlo by dojít k obranné reakci organismu a pro člověka by to mělo velmi neblahé následky. Ale například krev skupiny 0 může dostat kdokoli, i když má sám krev skupinu A, B nebo AB.

Na diagramu je znázorněno, které krevní skupiny se navzájem nevylučují:

Dárcovství krve

Krev se nedá ničím nahradit a v medicíně je neustále zapotřebí. Vědci sice v této oblasti neustále bádají, ale ještě se jim nepodařilo vymyslet krev umělou. Krev je potřeba jak při těžkých úrazech nebo operacích, ale také při léčbě různých nemocí a mimo jiné se z ní (zejména z plazmy) vyrábějí léky.

Z tohoto důvodu existují v každé větší nemocnici transfuzní stanice, tedy oddělení, kam chodí dobrovolní dárci darovat krev nebo její složky. Pro to, aby se člověk mohl stát dárcem krve, musí splnit několik podmínek: věk 18 – 65 let, dárce musí být zdravý (kontrolují se i choroby prodělané v minulosti) a musí s odběrem a vyšetřeními s ním spojenými souhlasit. Před každým odběrem se provádí jednoduchá vyšetření, která zjišťují, zda je dárce zdravý. Samotný odběr je pro někoho možná trochu nepříjemný, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout.

Dárcovství krve je velmi záslužná činnost. Proč tedy neoslavit plnoletost například návštěvou transfuzní stanice, vždyť každý z nás se někdy může dostat do situace, kdy mu krev od dárce zachrání život …

celý článek

Týden vody v Českém rozhlase

vydáno 19.6.2017

V týdnu 19.6 - 25.6. probíhá na všech stanicích Českého rozhlasu "Týden vody".

Celý týden můžete poslouchat zajímavé reportáže s tématem VODA a soutěžit o návštěvu vodní nádrže Švihov (známá také jako Želivka).

Podívejte se také na https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/voda, kde jsou zajímavé články s vodní tematikou.

celý článek

Skryté krásy Motolského potoka

vydáno 12.12.2016

Víte, které vodní toky se nacházejí na území města Prahy? Každého hned napadne Vltava, někdo přidá Botič nebo Rokytku a někdo možná zmíní i Berounku, která se do Vltavy vlévá na okraji Prahy. Ale v Praze jsou i menší toky, respektive potoky.

Jedním z nich je Motolský potok. Tento téměř 10 km dlouhý potok pramení nedaleko stanice metra Zličín a do Vltavy se vlévá na Smíchově blízko Anděla. Kdo to tam zná, asi teď usilovně přemýšlí, kde je tam nějaký potok a nemůže na to přijít. Není divu, Motolský potok je totiž více jak z poloviny své délky skrytý v podzemí. Území Smíchova je hustě zastavěné a na potok zde už zkrátka nezbylo místo. Lidé ho tedy zregulovali a uzavřeli pod zem, kde nepřekáží ani domům, ani autům.

Milovníci přírody asi nad osudem Motolského potoka pláčou, ale podzemní trasa má také své kouzlo. Poslední 4 km teče voda v tunelu, z něhož vedou různé odbočky do kanalizace. Do potoka se také odklání dešťová voda, která by jinak zbytečně zatěžovala kanalizační stoky. Celý systém zaklenutí Motolského potoka je obdivuhodné technické dílo. Posledních 1,4 km před vyústěním do Vltavy je tunel vystavěn z kanalizačních cihel a při normálním průtoku teče voda žlábkem uprostřed tunelu. V podzemí je také vybudován tzv. lapák, říká se tak nádržím, kde se usazují hrubé nečistoty, jako například písek a kamení, které se pak při údržbě ze dna vybírá a vyváží.

I když je toto technické dílo velmi zajímavé, je určitě lepší nesvazovat vodu a nechat jí přirozené podmínky. Jiné potoky v Praze mají větší štěstí a jsou kolem nich rekreační zóny, kam chodí lidé odpočívat a sportovat.

Na fotkách můžete vidět různé způsoby zaklenutí Motolského potoka.

celý článek

Tajemství vody do škol

vydáno 20.9.2010

V dubnu 2003 dostaly všechny pražské školy neobvyklou, ale zajímavou školní pomůcku - vodní kufřík Tajemství vody. Tento vodní kufřík vyvinuli francouzští odborníci a společnost Veolia Water, akcionář Pražských vodovodů a kanalizací, jej nechala vyrobit a distribuovala do škol.

Jde o malou přenosnou laboratoř, která žákům 4. - 7. tříd umožňuje vyzkoušet si až 40 pokusů s vodou. Kufřík Tajemství vody tak umožňuje zjistit např. které předměty ve vodě plavou a které se potápí, zda se dají kapaliny smíchat, jaká je tvrdost vody či pH, jakým způsobem lze špinavou vodu čistit atd. Tento kufřík totiž obsahuje různé nádobky a "chemikálie", písek, aktivní uhlí a další pomůcky potřebné k provádění názorných pokusů. Ke každému kufříku je navíc přiložena metodická příručka pro učitele a pracovní sešit pro žáky, do kterého si výsledky pokusů zaznamenávají.

Podle ohlasu učitelů přírodovědy, biologie či chemie se jim školní pomůcka moc líbí. S vodními kufříky již pracují žáci v základních školách v Plzni a Olomouci, v letošním roce se na ně mohou těšit také děti z Příbrami a celých severních Čech.

celý článek

Dotazník o vodě

vydáno 30.8.2010

Dotazník pro děti VYHODNOCENÍ

  • Ankety se zúčastnilo 204 dětí.
  • Uskutečnila se při Dnech otevřených dveří 20 – 21. března 2010 v Muzeu pražského vodárenství.

Je průzračná voda vždy pitná?

Kolik váží 1 litr vody?

Kolik přibližně spotřebuje obyvatel města denně vody z vodovodu?

Kolik vody se průměrně spotřebuje při sprchování?

Kolik asi stojí 1 litr vody z vodovodu (včetně stočného)?

Co je dražší? (1000 litrů vody v Praze stojí 56,51 Kč)

Závěr:
Nejméně jasná byla dětem otázka týkající se ceny vody. Správnou odpověď, tj. 6 haléřů za 1 litr vody z vodovodu označilo jen 43 % dětí.

celý článek

Z historie

vydáno 30.8.2010

Vodárenství

Voda vždy byla rozhodujícím momentem při osídlování krajiny. Stejně tomu bylo i v Českých zemích. K prvotnímu zásobování vodou sloužily studny, voda se roznášela či rozvážela z řek a potoků. Již ve 12. století se objevily soukromé gravitační přivaděče.
Polovinu 14. století můžeme považovat za počátek zásobování obyvatelstva z veřejných vodovodů, ale svůj význam neztrácely ani četné studny.
První pražské vodovody měly formu otevřených koryt či vodovodních řadů vyrobených z různých materiálů (dřevo, kámen, pálená hlína, olovo). Jednalo se o vodní přivaděče samospádové - gravitační, bez čerpací techniky.
Vodovody pro Strahovský klášter, Vyšehrad, Zbraslavský klášter i Pražský hrad byly soukromé a v prvopočátcích veřejnosti nesloužily. Prvním zařízením sloužícím výhradně obci byl až novoměstský vodovod z poloviny 14. století. Rozvoj technického myšlení, větší nároky na hygienu a stále se zvyšující potřeba vody si vynutily rozmach vodárenství. Vyrůstaly nové vodní věže, jinde se využily pro umístění nadzemních nádrží části opevnění, často se stavěly gravitační vodovody.
Většina těchto staveb sloužila až do 19. století. Právě až s dalším pokrokem techniky na konci 19. století vznikla většina moderních vodárenských systémů, z nich část funguje dodnes.

Pražské vodní věže

Staroměstská vodárna

Staroměstská vodárna vévodí Novotného lávce poblíž Karlova mostu. Před touto věží stála v těchto místech dřevěná vodní věž. Tato věž v roce 1576 vyhořela a následující rok byla postavena věž dnešní. Během let doznala řady změn. Její dnešní podoba je výsledkem 14 stavebních úprav a oprav.
Staroměstská vodní věž byla součástí přilehlé Staroměstské vodárny a sloužila pro gravitační zásobování veřejných i soukromých kašen na území Starého Města pražského. Čerpací stroje tlačily vltavskou vodu do nádrže umístěné 30 m vysoko, tj na úroveň dnešního 6. podlaží. Vodní věž ukončila své poslání r. 1884.
Stavba je v dobrém stavu, jejím současným majitelem je Hl. m. Praha - Městská část Praha 1 a využívá ji jako klubovny a kanceláře.

Šítkovská vodárna

Výstavba současné vodní věže Šítkovské vodárny započala v roce 1588 a byla dokončena v roce 1591, další práce pokračovaly až do roku 1599. Ještě před svým dokončením se věž naklonila. V době třicetileté války byla věž poškozena a při opravě dostala věž charakteristickou cibulovitou baň.
Nádrž na vodu byla původně umístěna přímo pod krovem věže.
Věž technicky dosloužila v roce 1881. Její původní funkcí bylo zásobování horního Nového Města pražského vltavskou vodou.
Současným majitelem je Nadace Český fond umění, který ji využívá jako skladiště.

Malostranská vodárna Petržilkovská

Roku 1502 se malostranští dohodli s Janem Petržilkou o výstavbě vodárny v těsném sousedství jeho mlýnů na ostrově u dnešního smíchovského nábřeží. Původní stavba této vodní věže byla dřevěná. Zděná věž byla postavena v letech 1582 - 1596. Vodní věž sloužila do roku 1880, vodárna do roku 1886.
Petržilkovská vodní věž je nejnižší a nejmalebnější z pražských renesančních vodárenských věží. V roce 1990 byla mezi věží a sousední budovou vybudována nad plavebním kanálem prosklená lávka. Ve vodní věží jsou kanceláře a jejím současným majitelem je Vodohospodářský rozvoj a výstavba, a.s.

Novoměstská vodárna Novomlýnská

Věž této vltavské vodárny stále kdysi přímo nad vodou, ale dnes se v důsledku regulace Vltavy ocitla na okraji zástavby bývalé Petrské čtvrti. Věž byla vystavěna mezi léty 1602 - 1606 z kamene na dubových pilotách. V důsledku povodně se později částečně zřítila a byla roku 1658 dostavěna dodnes stojící vodní věž. K zásobování vodou sloužila do roku 1877, nedaleká vodárna ukončila svoji činnost v roce 1910. Původně věž sloužila k zásobování dolního Nového Města pražského vltavskou vodou, dnešním majitelem je ing. Robert Šimarek, věž není v provozu a je ve velmi špatném stavu.

Letenská vodárna

Rozsáhlý vodárenský areál na Letné byl dostavěn v roce 1888. Kromě vodárenské věže zde byl čtyřkomorový pozemní vodojem a přečerpací stanice, které byly zbořeny v roce 1977-78. Vodní věž, která sloužila pro zásobování pitnou vodou horní části Holešovic a Bubenče byla v roce 1913 vyřazena z provozu a po demontáži technologie byla přestavěna na byty pro vodárenské zaměstnance.
V současné době jsou ve věži klubovny a jejím majitelem je Obec Hl. m. Praha - Městská část Praha 7.

Vodárna Zelená liška

Stavba započala v roce 1906.
Věžový vodojem od roku 1907 zásoboval pitnou vodou území Vršovic, později i Braníka, Krče a Michle. Svému účelu tato stavba sloužila do roku 1975.
V současné době je mimo provoz a jejím majitelem je Obec Hl. m. Praha.

Vinohradská vodárna

Stavba vinohradské vodní věže započala v roce 1891 uvnitř staršího vodárenského areálu pro zásobování vodou území Vinohrad. Původně byla zásobována vltavskou vodou z Vinohradské vodárny v Podolí, po roce 1914 byla přepojena na káranskou vodu. V roce 1962 byla vyřazena z provozu a přestavěna na byty. V roce 1995 předaly Pražské vodárny tuto věž Magistrátu hl. m. Prahy.

Libeňská vodárna Mazanka

Věžový vodojem byl uveden do provozu v roce 1904 pro zásobování části Libně Káranskou vodou. Věž byla vyřazena z provozu v 60. letech. Na konci 60 let byla fasáda opravena. V roce 1988 byl tento objekt převeden na místní správu s tím, že bude využit pro jiné účely. současným majitelem je Viktor Furman a jeho záměry se stavbou nejsou známy.

Holešovická jatka

Ve východní části Ústředních jatek byl postaven novorenesanční věžový vodojem pro zásobování provozních hal užitkovou vodou z místní studny. Po roce 1920 byl tento areál připojen na pitnou vodu z městského vodovodu. Stavba byla v roce 1998 opravena a čeká na další využití. Jejím majitelem je Hl. m. Praha.

Kanalizace

Odvádění odpadních vod se vyvíjelo postupně po velmi dlouhou dobu.
Poměrně dokonalou sítí stok svádějící odpadní vodu do nejbližšího toku byla vybavena většina měst starověkého Řecka a Říma. Ve srovnání s antickými městy byla středověká Evropa zoufale špinavá a nezdravá. Hromady odpadů a zvířecích výkalů na ulicích středověkých sídel byly splachovány deštěm a vsakovaly se do studní, ze kterých se šířila nákaza nemocí - např. tyfus, cholera, úplavice.
První stoka v Praze byla vybudována v r. 1310 k odvodnění domu probošta v dnešní Nerudově ulici. V roce 1660 postavili jezuité první velkou klenutou stoku k odvodnění Klementina.
Splachovací gravitační kanalizace, jakou známe dnes byla známá již ve starověku, ovšem splachovací záchod neboli WC (anglicky "water closet") jak ho známe dnes byl vynalezen v roce 1810.
Počátkem 20. století již většina velkých evropských měst měla svůj stokový systém. Byly raženy většinou cihlové stoky. Většina z nich byla provedena tak dobře, že mohou sloužit i dnes po 100 letech.
Systematický přístup k výstavbě stokové sítě a čistírny odpadních vod v Praze byl završen roku 1893 přijetím projektu stokového systému. Stoky byly zaústěny do čistící stanice. Čistící stanice byla dokončena v roce 1906, její projekt vytvořil stavební rada ing. William Heerlein Lindley.

Stará kanalizační čistírna - Ekotechnické muzeum

Stará čistírna byla součástí stokového systému budovaného v letech 1895 - 1906 podle projektu anglického inženýra W. H. Lindleye. Úkolem této pozoruhodné technické stavby bylo odstraňovat nečistoty z vody přivedené kanalizací, aby mohla být bez nebezpečí vypouštěna do Vltavy. Celá čistírenská technologie - česle, lapač písku i sedimentační nádrže - byla ukryta v podzemí. Kapacita čistírny byla projektována na připojení cca 400 000 obyvatel, proto s rozšířením Prahy musela být rozšířena a modernizována. Provoz staré čistírny byl ukončen v roce 1967, v současné době je Ekotechnickým muzeem.

celý článek

Evropská vodní charta

vydáno 30.8.2010

vyhlášená 6. května 1968 ve Strasbourgu

  1. Bez vody není života.Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina.
  2. Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto udržovat, chránit a podle možností rozhojňovat.
  3. Znečišťování vody způsobuje škody člověku a ostatním živým organismům, závislým na vodě.
  4. Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví.
  5. Po vrácení použité vody do zdroje nesmí tato zabránit dalšímu jeho použití pro veřejné i soukromé účely.
  6. Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les.
  7. Vodní zdroje musí být zachovány.
  8. Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji.
  9. Ochrana vody vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti.
  10. Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána. Povinnost každého je užívat vodu účelně a ekonomicky.
  11. Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic.
  12. Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci.

Světový rok sladké vody

OSN vyhlásila rok 2003 Světovým rokem sladké vody. Vodohospodářští odborníci si totiž stále více uvědomují alarmující situaci dostupnosti pitné vody celému lidstvu. Osvětová kampaň spojená se Světovým rokem sladké vody si klade za cíl zlepšení hospodaření se sladkou vodou především mezi chudými a často jen pologramotnými obyvateli v rozvojových zemích.

Na špatném hospodaření se sladkou vodou se podílely jak průmysl a zemědělství tak i domácnosti. Jejich "přičiněním" se do přírody vrátilo na dva tisíce kubických kilometrů (!) sladké vody s příměsí různých jedů a těžko odbouratelných cizorodých látek. Současné prognózy varují, že v roce 2025 bude tímto způsobem znehodnoceno již 2 600 km3. Dalších 300 km3 se odpaří z nádrží, což je o polovinu vyšší hodnota než v roce 2000.

Alarmující jsou i další čísla: za posledních 50 let se spotřeba vody ve světě více než ztrojnásobila, přestože počet obyvatel vzrostl "pouze" 2,3 krát. Každý šestý člověk dnes nemá stálý přístup k pitné vodě a ze stejného důvodu denně umírá 41 tisíc dětí. Tato smutná čísla by však klesla až o polovinu, pokud by se podařilo zlepšit jen desetinu zavlažovacích systémů. Velkým problémem zůstává zdravotní nezávadnost sladké vody: každoročně zejména v rozvojovém světě umírají nejméně 3 milióny lidí na některou z nemocí, které způsobuje znečištěná voda. V těchto zemích přibližně 2,4 mld. obyvatel není napojeno na dostatečný systém čištění odpadních vod a pouze 30 % odpadu se dostane na řízené skládky. Nedostatek kvalitní vody ale nezpůsobuje pouze znečišťování - v některých zemích totiž po vykácení lesů silně eroduje půda a voda po ní stéká do moře, aniž by se vsakovala a doplňovala zdroje.

To, že se člověk chová k životnímu prostředí nezodpovědně až bezohledně, potvrzuje též skutečnost, že v současnosti lidstvo (zhruba 6 mld. lidí) využívá cca 54 % dosažitelných zdrojů sladké vody (řeky, jezera a přírodní podzemní nádrže). Pokud bude stávající populační trend pokračovat, bude v roce 2025 lidstvo "spotřebovávat" až 90 % sladké vody - přesto však vážnému nedostatku vody budou čelit až dvě třetiny světové populace, tedy přibližně 5,5 miliardy lidí. Nicméně, na ostatní "život" zbude pouhá desetina světových zdrojů sladké vody…

Na Zemi je celkem asi 1 400 mil. km3 vody, z níž pouze 2,5 %, resp. asi 35 mil. km3, je sladká. Většina sladké vody se vyskytuje v ledovcích a stálých sněhových příkrovech, zejména na Antarktidě a v Grónsku, nebo v hlubokých podzemních ložiscích. Hlavními zdroji vody pro lidstvo jsou jezera, řeky, vláha v půdě a relativně mělká podzemní ložiska. Z těchto zdrojů je použitelných pouze okolo 200 000 km3 vody, což je méně než 1 % veškeré sladké vody a pouze 0,01 % všech sladkovodních zdrojů na Zemi. Většina této "použitelné" vody je navíc mimo dosah lidské populace, což využití vhodných zdrojů sladké vody dále komplikuje…

celý článek

Mohlo by tě zajímat

Mohlo by tě zajímat

Zasportujte si na Káranském vodovodníku

vydáno 18.4.2019
Nemáte ještě plány na sobotu 18. května 2019? Tak se pojdte projet nebo projít po okolí Káraného. Pro účast je nutná REGISTRACE na webu PVK. . Co vás čeká: Cyklotrasy o délce 25 km…
celý článek

Povídání o Indii s Jakubem Vágnerem

vydáno 12.11.2018
O krásách i nebezpečích indické divočiny vyprávěl světoznámý rybář Jakub Vágner členům Klubu vodních strážců v neděli 11. listopadu 2018 v Podolské vodárně. Jeho…
celý článek

Soutěž VODA V KRAJINĚ pro pražské základní školy

vydáno 24.10.2018
Pražské vodovody a kanalizace vyhlašují soutěž Voda v krajině, která je určena pro 3. až 6. ročníky pražských základních škol. Žáci mají za úkol vytvořit model krajiny, do…
celý článek

Pozvánka: Přednáška Jakuba Vágnera - Indická expedice za lidožravým sumcem

vydáno 24.10.2018
Přijďte si poslechnout poutavé vyprávění o lovu lidožravého sumce v Indii. Nezapomeňte se včas PŘIHLÁSIT , registrace končí 7. listopadu 2018.
celý článek