Je umělé zasněžování dobré pro přírodu?

vydáno 7.12.2018

Lyžařská sezóna se rychle blíží a sportovci už se těší, až vyrazí na sjezdovku nebo na běžky. To ale nepůjde bez sněhu. A protože v posledních letech je o sníh nouze, a to i na horách, používají se čím dál častěji sněhová děla, která se o dostatečný přísun sněhu postarají. Zdá se to jako geniální nápad, ale má to i své negativní stránky.

Co na to ekologové?

My, vodní strážci, se ekologií dlouhodobě zabýváme a téma vody je s přírodou a kvalitou životního prostředí silně svázáno. Pojďme si tedy říct, co v přírodě způsobuje umělé zasněžování sjezdovek.

Jak jistě víte, sníh je pevné skupenství vody. Pro výrobu umělého sněhu je tedy potřeba voda, hodně vody. Ale kde ji vzít? Využívají se nejbližší vodní toky, tedy potůčky, potoky, případně i řeky, pokud jsou v blízkosti sjezdovek, to však bývá spíše výjimka. Nejčastěji se tedy využívá voda z horských potoků nebo z nádrží, které se na těchto potocích vybudují. Když ale nastane čas zasněžování, tedy když teplota klesne přibližně k -4 °C, je potřeba vzít vody z koryta opravdu hodně. A tady nastává problém, protože v zimě bývá vody v potocích málo a pokud se ve velkém odebere na zasněžování, může se stát, že koryto potoka vyschne, následně vymrzne a s ním umrznou i rostliny a živočichové, kteří jsou na zimu schovaní v bahně na dně potoka a v březích. Samozřejmě existují pravidla, která odběr vody z toků regulují, aby v nich vždy nějaká voda zůstala. Tato pravidla ale bývají často porušována v honbě za co nejrychlejším zasněžením svahů. Problémem je také spotřeba elektrické energie na provoz sněžných děl, a hluková zátěž, kterou děla vytvářejí.

Dalším z důvodů, které ekology nenechávají klidnými je používání chemických látek, které se v některých areálech do umělého sněhu přidávají a pomáhají sníh déle udržet v pevném stavu. Umělý sníh se díky přidávané chemii nerozpouští tak rychle jako sníh přírodní a navíc se dá vyrábět už při -1 °C. Výrobci těchto látek sice tvrdí, že jejich produkt neškodí životnímu prostředí, ale dopady se mohou projevit až za několik let, když se množství chemikálie v půdě zvýší.

Další argument proti umělému zasněžování je postupné narušování biodiverzity, tedy rozmanitosti druhů rostlin a pravděpodobně i zvířat na zasněžovaném území. Umělý sníh vydrží na svahu o několik týdnů déle než sníh přírodní a zatímco na okolních loukách už začínají růst jarní květiny, tak na sjezdovce se stále drží sníh. Teplomilné rostliny se tak postupně ze sjezdovek stáhnou a zbydou tam jen druhy rostlin, které dlouhou zimu snášejí lépe, což jsou většinou jen nekvetoucí trávy.

Jedním z argumentů majitelů sjezdovek je, že umělý sníh zadržuje vodu v krajině, což ale není tak úplně pravda. Ve formě sněhu je sice voda na místě o něco déle zadržena, ale tím, že je voda rozprostřená po poměrně velkém území se jí zhruba třetina během zimy odpaří, více než by se odpařilo z říčního koryta. Dalším negativním vlivem sjezdovek je utužování sněhu a půdy pod ním. Po svahu jezdí těžké rolby, a půda na sjezdovkách je tak mnohem více stlačena k sobě než na okolních loukách, kde pohyb techniky není. Jak známo, utužená půda mnohem hůře přijímá a zadržuje vodu, hrozí tak sucho a eroze (rozpraskání a odplavení) půdy.

Je na umělém zasněžování i něco pozitivního?

Abychom však nebyli jen negativní, měli bychom zmínit i argumenty pro používání technického sněhu. Při dnešních klimatických podmínkách by bez umělého zasněžování hrozilo, že lyže přes zimu ani nevytáhneme z komory. Nebylo by zkrátka na čem lyžovat. Slabý poprašek sněhu na pořádnou lyžovačku nestačí a ostatní venkovní sportovní aktivity jsou v zimě dost omezené. Díky umělému sněhu si tedy můžeme zalyžovat i v našich, ne tak vysokých, horách. V horských oblastech jsou navíc místní obyvatelé často závislí především na příjmech ze zimního období. Z vydělaných peněz pak žijí přes léto, kdy nemají možnost vydělat si tolik peněz jako v zimě. Čím déle tedy zimní sezóna trvá, tím větší šance na výdělek mají. Pokud nechceme, aby se hory v létě vylidňovaly a nebyli v nich jen turisté, kteří přijeli na pár dní, je důležité, aby si místní obyvatelé měli možnost vydělat dostatek prostředků na živobytí.

Všeho s mírou a hlavně bez chemie

Umělého zasněžování, jakkoli je pro přírodu nepříznivé, se asi jen tak nezbavíme, minimálně do doby, než začne v zimě zase pořádně sněžit. Musíme být ale na pozoru a neměli bychom majitelům areálu dovolit rozšiřovat neúměrně rozlohu sjezdovek na úkor volné krajiny. Také by měl být kladen důraz na dodržování pravidel při odběrech vody z toků a především by se neměla zbytečně používat jakákoli chemie.

celý článek

Vodní stopa

vydáno 9.11.2017

Víte co je to VODNÍ STOPA nebo VIRTUÁLNÍ VODA? Jsou to sice 2 různé názvy, ale pojmenovávají stejnou věc.

Jde o výpočet objemu vody potřebného k produkci výrobku nebo služby, které běžně využíváme. Je to součet veškerého množství vody použité pro pěstování plodin nebo výrobu zboží, počítá se i s vodou, kterou si plodiny vezmou ze země samy, aniž bychom je cíleně zalévali. Název „virtuální“ naznačuje, že většina z celkového objemu použité vody není přímo ve výrobku obsažena, naopak je skutečný obsah vody ve výrobku v porovnání s virtuální vodou zcela zanedbatelný.

Proč se vodní stopa počítá?

Výpočet vodní stopy byl poprvé představen v roce 2002 a vznikl proto, aby se poukázalo na nesmyslné pěstování některých plodin v místech s nedostatkem vody, např. pěstování květin náročných na vodu v suchých oblastech Afriky nebo Izraele. Množství virtuální vody by do budoucna mělo pomoci lépe využívat vodní zdroje a v sušších oblastech světa se zaměřit na produkci plodin
a výrobků s nižší spotřebou vody.

Na základě výpočtu vodní stopy je možné sledovat, kolik virtuální vody dováží či vyváží jednotlivé státy. Logické by bylo, kdyby např. evropské země, které mají zatím vody dostatek, virtuální vodu vyvážely, ale opak je pravdou. Tím, že do Evropy dovážíme spoustu výrobků vyrobených v rozvojových zemích, žijeme vlastně na úkor obyvatel těch států, které trpí nedostatkem vody. Náročné na vodu je například pěstování datlí, řezaných květin, bavlny nebo kakaových bobů, což jsou všechno plodiny, které se ve velkém pěstují v Africe nebo na Blízkém východě.

V České republice spotřebuje jeden obyvatel za jeden den v průměru 4 500 litrů „virtuální“ vody. Je to voda, kterou sice nevidíme, ale byla využita při výrobě zboží nebo v zemědělství při krmení zvířat a zalévání rostlin.

Pro srovnání: Sousední Slovensko má spotřebu 3 700 l/os/den, Německo 3 900 l/os/den, USA 7 800 l/os/den.

Kromě vodní stopy existuje ještě tzv. ekologická stopa, která vypočítává, jak moc zatěžuje který výrobek životní prostředí např. produkcí škodlivého uhlíku. Ale o tom až někdy příště.

Krátké zamyšlení pro lepší svět

Z výše napsaného tedy vyplývá, že je důležité přemýšlet nad tím, co a kolik toho kupujeme. Jestli opravdu potřebujeme nové tričko, které nám sice udělá na chvilku radost, ale pak leží nedotčené ve skříni, zatímco v oblasti, kde se pěstovala bavlna pro výrobu tohoto trička, nemají lidé co pít. Oblékat se samozřejmě musíme, stejně jako musíme jíst, ale snažme se omezit naši spotřebu a nekupujme věci zbytečně.

Pokud se chcete o vodní stopě dozvědět více, podívejte se na tyto weby:

http://waterfootprint.org/en/

https://www.irozhlas.cz/zpravy-tag/tyden-vody

http://vesmir.cz/2014/07/16/voda-virtualni-presto-skutecna/

Nejlépe lze princip virtuální vody pochopit na konkrétních příkladech:

pomeranč na vypěstování 1 kg pomerančů je potřeba 560 litrů vody

mléko



na vyprodukování 1 litru mléka je potřeba 1 020 l vody
(na pěstování krmiva pro krávy a jejich napájení)



vejce



na vyprodukování 1 ks vejce je potřeba 196 litrů vody
(krmení a napájení slepic, mytí vajec)





čokoláda


na vyprodukování 100g čokolády je potřeba 1 720 litrů vody
(na vypěstování kakaových bobů a dalších surovin + na výrobu)



pivo



na vyprodukování 1 piva (0,5 l) je potřeba 150 litrů vody
(na vypěstování surovin i samotnou výrobu piva)




triko


na vyrobení 1 ks bavlněného trička je potřeba 2495 litrů vody
(na vypěstování bavlny, při výrobě, na barvení látky)




džíny





na výrobu 1 ks džínových kalhot je potřeba 8 000 litrů vody
(na vypěstování bavlny, při výrobě, na barvení látky)

celý článek

Biodiverzita

vydáno 25.10.2010

Rok 2010 byl vyhlášen Organizací spojených národů Mezinárodním rokem biodiverzity.

Co to ale vůbec je, biodiverzita?

Až se příště vypravíš na procházku do přírody, porozhlédni se okolo sebe. Uvidíš stromy, květiny, trávu, ale třeba také veverku nebo ptáka, poskakujícího po zemi. Na chvilku se zastav a pozorně si prohlédni kůru stromu, ztrouchnivělý pařez nebo třeba břeh potůčku. Co vidíš? Nespočet živočichů, malých i velkých, známých i neznámých? A k tomu nejrůznější kvítky, rostliny, mechy či houbičky.

Svět živočišných a rostlinných druhů žijících na Zemi je neobyčejně bohatý – říkáme tomu biologická rozmanitost nebo právě biodiverzita. V současné době známe asi 1,7 milionů rostlinných a živočišných druhů, z nichž polovina žije v tropických pralesech. Existuje však ještě mnoho druhů, které jsme dosud neobjevili!

Známé druhy:

hmyz: 950 000
rostliny: 270 000
měkkýši: 70 000
korýši: 40 000
ryby: 24 000
ptáci: 9 900
plazi: 7 400
savci: 4 500
obojživelníci: 4 200

Jak vidíš, naše planeta je domovem pro miliony živočišných a rostlinných druhů. Člověk ale zasahuje do přírody a v mnohém jí škodí – kácí lesy (každý rok zmizí více než 200 tisíc m2 tropického pralesa – to je rozloha téměř tří Českých republik!), loví velké množství zvířat a ryb, znečišťuje vodu, vzduch a půdu, plýtvá přírodními zdroji. Tím vším přispívá k úbytku biodiverzity.

Život květin - stejně tak jako život zvířat a lidí – je možný jen díky prostředí, které je obklopuje. Každý zásah do přírody narušuje křehkou rovnováhu na naší planetě a může mít na svědomí úbytek živočišných a rostlinných druhů.

Je tedy nejvyšší čas uvědomit si, že ohrožováním biodiverzity ohrožujeme vlastně i sebe, a začít o Zemi pečovat: zbytečně neznečišťovat přírodu, třídit odpad, omezit používání automobilu, neplýtvat vodou a energiemi, vybízet k ekologickému chování také ostatní.

Teď už víš, proč je biodiverzita důležitá, co jí hrozí za nebezpečí a co můžeme udělat, abychom zastavili její úbytek.

Věř tomu, že každý (i sebemenší) dobrý skutek se počítá!

celý článek

Jak třídit odpad

vydáno 25.10.2010

Umíte správně třídit odpad?

Papír
správně špatně
Noviny, časopisy mastný a znečištěný papír
Sešity, kancelářský papír papírové kapesníky, ručníky, pleny
Reklamní letáky, brožury nápojové kartony
Papírové krabice rozložené
Sklo
správně špatně
Skleněné lahve zrcadla
Tabulové sklo žárovky
Velké střepy autosklo
Vázy, sklenice, dózy keramika, porcelán
Plasty
správně špatně
Stlačené PET lahve znečištěné plastové nádoby
Igelitové tašky a sáčky guma, pneumatiky
Kelímky od potravin molitan
Jiné plastové nádoby čisté nápojové kartony

Nebezpečný odpad patří do speciálních sběrných dvorů. Jsou to např. baterie, chemické látky, ředidla a barvy, lepidla, kyseliny, fotochemikálie, motorové oleje, léky a další. Tyto látky se nesmějí dostat ani do směsného odpadu ani do kanalizace.

celý článek

Životní prostředí

vydáno 25.10.2010

Proč se ochrana životního prostředí týká nás všech

Životní prostředí, recyklace, ochrana přírody, globální oteplování…. To jsou ekologická témata, která se v poslední době dostávají do centra pozornosti jak dospělých, tak dětí.

Co je vůbec ekologie?

Pochází z řeckého slova oikos (domov) a logie (nauka, studium) a označuje vědu, která se zabývá vztahy mezi živými organizmy navzájem a vztahem mezi organismy a prostředím, kde žijí.

Jenže s prostředím, které je domovem nás všech, se něco děje. Globální teplota roste, kvalita vzduchu i vody se snižuje, množí se přívalové deště i velká sucha.

Neustálá výroba nových věcí znamená velké plýtvání. Příkladem je třeba papír. K jeho výrobě je nutné kácet stromy. Papír použijeme a vyhodíme. Není ale lepší staré noviny a jiný papír zpracovat a vyrobit z něj nový? A to je základní myšlenka recyklace.

Rady pro každodenní ekologický život

Voda

  • Utahuji kohoutky
  • Místo koupání se raději sprchuji
  • Při mytí nádobí nenechávám zbytečně téct vodu
  • Při čištění zubů mám zavřený kohoutek
  • Při splachování používám funkce WC stop
  • Na kohoutky si namontuji úsporné zařízení a pákové baterie
  • Trávník zalévám, jen když je potřeba, a to večer

Recyklace

  • Třídím odpad, dávám ho do správných kontejnerů nebo odnáším do sběrného dvora
  • Dávám přednost výrobkům z recyklovaných materiálů, např. z PET láhví se vyrábějí vlákna, která se používají jako výplň do zimních bund, nejlepší zpracovatelé z PET láhví vyrábějí fleece, z kterého se šijí např. zimní mikiny
  • Nepálím odpadky – spalováním se z odpadků uvolňuje oxid uhličitý nebo nebezpečné toxické látky a navíc pálení páchne a může vyvolat požár
  • Odmítám zbytečné igelitové tašky a sáčky
  • Snažím se vyhýbat i jiným obalům
  • Při nákupu nového mobilního telefonu s sebou do obchodu přinesu starý, který firmy šetrně zlikvidují
  • Vybité baterie odnáším do sběrného dvora
  • Nepoužité léky odnáším do lékárny

Doprava

  • Chodím pěšky
  • Jezdím na kole
  • Používám veřejnou dopravu
  • Nejezdím zbytečně autem
  • Dodržuji stanovenou rychlost
  • Vyjetý olej dávám do sběrného dvora

Energie, topení

  • Dávám přednost úsporným žárovkám
  • V prázdné místnosti zhasínám
  • Tam, kde je to možné, používáme pohybové čidlo. Jakmile se někdo přiblíží, světlo se rozsvítí, není-li nikdo v dosahu zase zhasne
  • Nenechávám zbytečně puštěný televizor a jiné přístroje
  • Topím dřevem
  • Topím na méně stupňů

Stromy a papír

  • Neplýtvám papírem
  • Dávám přednost internetu před časopisy
  • Dávám přednost e-mailu před klasickou poštou
  • Tisknu zásadně oboustranně a nikdy zbytečně
  • Je-li to možné, topím dřevem
  • Chráním stromy, sázím stromy, nekácím je bez povolení

Spotřební produkty

  • Dávám přednost místním produktům před dováženými
  • Vyhýbám se výrobkům, které mohou vážně poškodit životní prostředí
  • Chodím na nákup s vlastní taškou
  • Vybírám si výrobky s ekologickým obalem
  • Používám ekologické čistící prostředky, např. nepoužívám SAVO
  • Nekouřím
  • Nepoužívám spreje
  • Oblečení nakupuji s rozmyslem

Zdají se vám tyto rady zbytečné? Jasně, že je dodržujete? Pak je to správné.

Za plýtvání je totiž odpovědný každý z nás.

celý článek

Mohlo by tě zajímat

Mohlo by tě zajímat

Povídání o Indii s Jakubem Vágnerem

vydáno 12.11.2018
O krásách i nebezpečích indické divočiny vyprávěl světoznámý rybář Jakub Vágner členům Klubu vodních strážců v neděli 11. listopadu 2018 v Podolské vodárně. Jeho…
celý článek

Soutěž VODA V KRAJINĚ pro pražské základní školy

vydáno 24.10.2018
Pražské vodovody a kanalizace vyhlašují soutěž Voda v krajině, která je určena pro 3. až 6. ročníky pražských základních škol. Žáci mají za úkol vytvořit model krajiny, do…
celý článek

Pozvánka: Přednáška Jakuba Vágnera - Indická expedice za lidožravým sumcem

vydáno 24.10.2018
Přijďte si poslechnout poutavé vyprávění o lovu lidožravého sumce v Indii. Nezapomeňte se včas PŘIHLÁSIT , registrace končí 7. listopadu 2018.
celý článek

H2O a poklad šíleného oka

vydáno 11.10.2018
Četli jste veleúspěšnou knihu H 2 O a tajná vodní mise o dobrodružství kamarádů Huga, Huberta a Ofélie? Pokud ano a líbila se vám, tak pro vás máme skvělou zprávu. Klan H 2 O se…
celý článek