Proč jsou mokřady důležité a musíme je chránit?

vydáno 4.6.2020

Na 5. června každoročně připadá Mezinárodní den životního prostředí. Slaví se už od roku 1974 a jedním z důležitých témat, kterým tento den připomínáme, je i voda v krajině a na ni navázaný rozmanitý život rostlinných i živočišných druhů. Místům, kde hraje voda hlavní roli, proto věnujeme následující článek.

Co je to mokřad?

Abychom pochopili význam mokřadů, je potřeba si nejdříve vysvětlit co to vlastně mokřad je. Slovo mokřad pod sebou zahrnuje hned několik dalších výrazů, jako třeba prameniště, močál, bažina, tůně, blata, rašeliniště nebo slatina. Pro všechna tato území je charakteristický jeden společný jev a to dostatek vody, ať už se jedná o vodu povrchovou nebo podzemní. Odborně to můžeme popsat jako přechod mezi vodním a suchozemským ekosystémem. Takováto místa bývají celoročně, nebo alespoň po větší část roku, podmáčená.

Ráj pro rostliny i zvěř

Mnoho lidí má se slovem močál nebo bažina spojené nepříjemné pocity. Okamžitě si vzpomenou na strašidelné historky o tom, jak se v močálu někdo utopil nebo si vybaví pohádky o bludičkách a hejkalech. Z pohledu milovníka přírody však jde o velmi cenná území, ve kterých žije nepřeberné množství živočichů a rostlin.

Mokřady jako své útočiště vyhledávají rozmanité druhy hmyzu, obojživelníků, vážek, ptáků (mimo jiné i vzácných volavek a čápů), ale i rostlin jako jsou orchideje nebo masožravky. Každý mokřad je takovou malou živou botanickou a zoologickou zahradou, kde mají podmínky pro život i druhy, které už jinde nenajdeme.

Důležité zásobárny vody

Mokřady nejsou důležité jen jako domov a útočiště pro faunu a flóru, ony totiž slouží i jako bohatá zásobárna vody pro své okolí. Fungují jako houba – když prší, vodu do sebe nasají a velké množství jí zadrží, když potom nastane sušší období, mokřady vodu postupně uvolňují do okolní krajiny a poskytují tak vláhu širokému okolí.

Ještě v první polovině minulého století bylo v naší krajině velké množství mokřadů. Prakticky v každém ďolíčku bylo podmáčené území, které se moc nedalo využít pro hospodaření. Sedláci se tato místa snažili alespoň částečně odvodnit různými uměle vybudovanými strouhami a příkopy, aby si zvětšili pole a tažní koně nebo voli se v těchto místech nebrodili moc hluboko. Byl to těžký boj, ve kterém občas nějaký ten metr pole získal sedlák, jindy naopak zvítězila příroda. Ovšem po 2. světové válce nastaly mokřadům zlé časy, s postupující motorizací, vznikem jednotných zemědělských družstev a touhou po velkých širých lánech začalo ve velkém vysušování mokřadů, rušení remízků a houfně se v rámci meliorací rozběhlo odvodňování půdy.

Co je to meliorace?

Slovo meliorace jste už možná někdy zaslechli, používá se poměrně často a jde o soubor různých opatření, která vedou ke zlepšení úrodnosti půdy. To by samo o sobě nebylo nic špatného, meliorační práce jsou důležitou součástí péče o krajinu a zahrnují i zalesňování, zpevňování svahů, dodávání živin do málo úrodné půdy atd., ovšem nejznámějším zásahem z minulosti, který má dalekosáhlé důsledky, je právě odvodňování. Dnes už často ani nevíme, kde všude byly do polí zabudovány odvodňovací trubky, jejichž účelem bylo odvést co nejrychleji z polí přebytečnou vodu a zvětšit tak plochu vhodnou k obdělávání. Společně s napřimováním vodních toků a betonováním jejich koryt se dosáhlo rychlého odtoku vody. Dnes se ale situace obrátila a my naopak potřebujeme vodu v krajině zadržet. Staré drenáže (odvodňovací trubky) však nadále plní svou práci a je obtížné a také velmi drahé se jejich nechtěné funkce zbavit.

Abychom ale neházeli vinu jen na meliorace, musíme si přiznat, že vinu na mizejících mokřadech má také rozšiřující se výstavba pro bydlení i podnikání, neustále se zvětšující nákupní a skladovací zóny s velkými plochami parkovišť, budování nových silnic, velkokapacitních křižovatek atd. Lidská činnost zkrátka nad přírodou mocně vítězí.

Zpět k mokřadům

Abychom se však vrátili zpět k původnímu tématu, tedy mokřadům. Vysvětlili jsme si, proč jsou pro krajinu důležité a také proč už jich zdaleka není tolik jako dříve. Co ale s tím? V první řadě je potřeba mokřady důkladně chránit a vysvětlovat jejich význam. Není snad u nás člověka, který by nevnímal velký problém posledních let – sucho. Je tedy ideální čas pro osvětu a posun veřejného mínění směrem k důkladnější ochraně životního prostředí. S tím je kromě ochrany mokřadů spojen i návrat k přirozeně se vyvíjejícím vodním tokům ve volné krajině. Když vodě dovolíme razit si svou vlastní cestu, tvořit meandry (zákruty řeky) a rozlévat se volně do krajiny v obdobích velkých dešťů, brzy zjistíme, že to i úrodě na polích prospívá více, než drahé umělé zavlažování. Už jen samotné vypařování vody z mokřadů dokáže změnit okolní mikroklima a významně pomoct růstu rostlin.

Že je třeba mokřady chránit, si uvědomují lidé po celém světě. Proto byla roku 1971 uzavřena tzv. Ramsarská úmluva. Jde o celosvětovou mezivládní dohodu o ochraně vodních biotopů. Každý stát, který se k úmluvě připojí (v současnosti jich je už 169), se zavazuje vyhlásit na svém území minimálně jeden mokřad mezinárodního významu a věnovat tomuto území zvýšenou péči a ochranu. Česká republika se k Ramsarské úmluvě připojila v roce 1990 a v současnosti je na jejím území 14 tzv. ramsarských mokřadů. Jejich výčet najdete na konci tohoto článku.

Mokřady a tůně se však také dají na vhodných místech znovu budovat. Někteří zemědělci už pochopili, že když část pozemku věnují vodě, přináší to spoustu pozitivních důsledků. Asi nejviditelnějším je samozřejmě větší zavodnění okolí a zvýšená vzdušná vlhkost, to však zdaleka není jediné pozitivum. Tůně mohou sloužit jako napajedla pro zvěř a velmi rychle si ho najdou i různí jiní živočichové, včetně hmyzu, který hraje důležitou roli při opylování rostlin. Vše na sebe navazuje a přírodě opravdu stačí jen trochu pomoct nebo jí alespoň neklást překážky.

Mokřadům pomáhá i naše společnost

Kromě ochránců přírody a ekologických sedláků si důležitost mokřadů uvědomují i některé ekologicky smýšlející firmy. Mezi nimi jsou i Pražské vodovody a kanalizace a společnost Veolia, která prostřednictvím svého Nadačního fondu Veolia založila projekt „Vraťme vodu přírodě“. Díky sbírce a prodeji dárkových předmětů získává peníze, ty poté putují Českému svazu ochránců přírody, který vykupuje mokřadní lokality a dlouhodobě je chrání. Od spuštění projektu v roce 2018 bylo tímto způsobem získáno již více než 600 tisíc korun. Více informací o tomto prospěšném projektu získáte na www.nfveolia.cz/programy/vratme-vodu-prirode/.

Mokřady na území ČR vyhlášené v souladu s Ramsarskou úmluvou:

Šumavské rašeliniště
Třeboňské rybníky
Novozámecký a Břehyňský rybník
Lednické rybníky
Litovelské Pomoraví
Poodří
Krkonošská rašeliniště
Třeboňská rašeliniště
Mokřady dolního Podyjí
Mokřady Liběchovky a Pšovky
Podzemní Punkva
Krušnohorská rašeliniště
Horní Jizera
Pramenné vývěry a rašeliniště Slavkovského lesa

celý článek

Proč si připomínáme Mezinárodní den biodiverzity a co pro biodiverzitu děláme

vydáno 22.5.2020

22. květen - Mezinárodní den biodiverzity

Pravděpodobně jste už slyšeli, co je biodiverzita. Je to svět živočišných a rostlinných druhů všude kolem nás, bez něhož bychom nemohli existovat. Bohužel, v posledních desetiletích pokračuje neuvěřitelně rychle jejich ničení. Kvůli chování lidí a zásahům do přírody mizí rostliny a živočichové sto až tisíckrát rychleji než je jejich přirozený cyklus.

Proto se od začátku tisíciletí 22. květen slaví jako Mezinárodní den biodiverzity neboli biologické rozmanitosti. Organizace spojených národů tento den vyhlásila proto, aby se zvýšilo povědomí o problémech souvisejících s biologickou rozmanitostí a jeho cílem je zpomalit úbytek rostlinných a živočišných druhů na naší planetě.

Za posledních dvacet let se realizovalo mnoho různých projektů na ozdravení a zlepšení biodiverzity. Přes vynakládané úsilí se však situace stále zhoršuje a dochází k celosvětovému poklesu biodiverzity.

Proto záleží na každém z nás, jak se budeme k přírodě chovat. Celá planeta je totiž propojená a ničením a ohrožováním biodiverzity, tedy svým chováním k okolní přírodě a živočichům, ničíme i sami sebe.

Jak rozvíjíme biodiverzitu v Praze

Naše společnost Pražské vodovody a kanalizace se snaží přivádět přírodu zpět do města, tedy rozvíjet v Praze biodiverzitu.

Neumíte si představit jak?

Aby ve městě zpívali ptáci, létali motýli nebo abychom slyšeli kvákat žáby, musí mít tito živočichové dobré podmínky k životu, ale ty nemohou mít tam, kde je beton, kde je stále krátce posekaná tráva a sucho. Potřebují k životu potravu a tu nenajdou na chodníku nebo silnici. Musí mít louku, lesy, vodu a my se snažíme jim podmínky k životu zlepšit.

Máme spoustu zelených ploch po celém městě, jsou to především podzemní vodojemy, čistírny odpadních vod, čerpací stanice, což jsou uzavřená místa se zelení, kam běžně lidé nechodí, proto jsme je osázeli lučními květy. Na loukách se dobře daří velkému množství druhů živočichů, kteří se dříve nad těmito plochami nezastavili, jako motýlům, broukům, čmelákům, kobylkám, samotářským včelkám, beruškám a dalším. Instalovali jsme přes 100 ptačích budek a hmyzích domečků. Hmyzem, který žije na loukách, se živí např. sýkorka, kos, drozd, poštolky. V našich areálech si našly domov pěnice pokřovní, rehek domácí či sýkora koňadra. Připravené máme také budky pro netopýry a rorýse na střeše budovy, ale ty zatím čekají na obydlení. Na našich loukách najdete sedmikrásky, kopretiny, pampelišky, vlčí máky, třezalky, jahodník, diviznu a mnoho dalších květin. Na střeše podzemního vodojemu máme jezírko, které slouží jako pítko pro ptáky.

Díky tomu, že jsou naše areály uzavřeny pro veřejnost, můžeme senoseč přizpůsobit např. líhnutí motýlů nebo může být odložena kvůli suchu. V pěti areálech máme dokonce 24 včelstev, které nám dávají med.

Ukázkou podpory biodiverzity je i to, že v loňském roce nám do vodní fontány nakladly vajíčka žáby. Proto se fontána nevypouštěla, i když voda byla zelená. V létě se pak z pulců staly žabky, které byly vypuštěny do přírody.

Společně s Nadačním fondem Veolia pomáháme také chránit mokřady, cenné přírodní lokality v České republice. Spolupracujeme také s Českým svazem ochránců přírody, který vyhledává vhodné lokality, a tím vracíme vodu přírodě. V dnešní době, kdy se nedostatek vody stává celosvětovou hrozbou, význam mokřadů stále roste. Jsou přirozenou zásobárnou vody a významným zdrojem potravy a domovem mnoha vzácných druhů rostlin, živočichů, hub a jiných mikroorganismů.

Pokud se chcete podívat co všechno žije a roste v našich areálech, podívejte se na toto video:

celý článek

Při koupání si dejte pozor na sinice

vydáno 12.7.2019

Co patří k létu více než koupání? Osvěžení v chladivé vodě nám přináší nejen úlevu v parných letních dnech, ale i zábavu. Ne každý však vyhledává veřejná koupaliště s bazény a průzračnou chlorovanou vodou, mnoho lidí dává přednost koupání v přírodě, v řekách, přehradách či rybnících. Všichni milovníci přírodního koupání by ale měli zbystřit, když se voda začne zelenat. Znamená to totiž, že se ve vodě množí sinice.

Co to vlastně jsou ty sinice? Zjednodušeně řečeno jsou to bakterie, které se přirozeně vyskytují nejen ve vodě (sladké i slané), ale i v půdě, na skalách a dají se nalézt dokonce i na pouštích. My se však budeme nadále bavit hlavně o těch, které najdeme ve vodě a které způsobují takzvané „kvetení vody“. A protože sinice vytvářejí toxické látky, které můžou koupajícím se lidem, a zejména dětem, hodně ublížit, měli bychom se před nimi mít na pozoru.

Zákaz koupání se nevyplatí porušovat

Velké množství vodních ploch v České republice je pravidelně kontrolováno. Z vody v nádržích, přírodních koupalištích nebo rybních jsou odebírány vzorky, které jsou následně v laboratořích kontrolovány. Pokud množství sinic překročí povolenou hranici, je vyhlášen zákaz koupání.

Kvalita vody se dá zkontrolovat i jednoduchým pokusem, při kterém si do prázdné PET lahve naberete vodu a necháte ji v klidu asi 20 min odstát. Když vodu po uplynutí doby zkontrolujete a najdete u hladiny zelenou vrstvičku nebo zelený kroužek na stěnách lahve, který vypadá jako drobně nasekané jehličí, nebo jako zelená krupička a voda v lahvi je jinak celkem čistá, můžete si být téměř jisti, že se právě díváte na sinice. Pokud je zákal vody rovnoměrný nebo se usazuje ke dnu, nejedná se o sinice, ale o vodní řasy.

A proč je tedy dobré respektovat zákaz koupání? Sinice produkují toxiny. To jsou jedovaté látky, které lidskému organismu způsobují vážné zdravotní problémy. Kůže může na přítomnost sinic zareagovat nepříjemnou vyrážkou, podrážděním kůže nebo např. zánětem v očích. Pokud vodu se sinicemi spolkneme, což při cachtání nebo plavání není nic neobvyklého, může náš organismus reagovat zvracením nebo bolestmi břicha a hlavy. Pokud už se stane, že se v rozkvetlé vodě vykoupete (např. do ní spadnete), neutírejte se hned ručníkem, abyste toxiny nezatřeli do kůže. V nejbližší

Co způsobuje množení sinic?

Sinice se v přírodních vodách vyskytují přirozeně, a pokud se nepřemnoží, nepůsobí nám žádné problémy. Komplikace ale nastanou, když se voda v létě ohřeje a navíc je znečištěna minerálními látkami (zejména fosforem). Tyto látky se do vody dostávají v největší míře z hnojiv, která se dávají na pole. Jakmile mají sinice dost „potravy“, chytnou se své příležitosti a rychle se začnou množit. Ochranou před tímto znečištěním by tedy bylo omezení hnojení polí a to především chemicky vyrobenými hnojivy.

V minulosti byly velkým zdrojem znečištění i odpadní vody z domácností a firem, které obsahují velké množství fosforu (např. z pracích prášků). V dnešní době už ale mají všechna města i vesnice čistírny odpadních vod, které dokáží fosfor z vody dostat pryč. K odstranění fosforu se používá síran železitý. Ten se přidává do vody v průběhu čištění a chemickou reakcí dojde k vysrážení a přeměně na nerozpustné sloučeniny, které jsou společně s kalem z vody odstraněny.

Jsou vůbec sinice k něčemu prospěšné?

Abychom sinice jen neobviňovali, musíme také říct, že kromě vodního květu mohou být pro člověka prospěšné. Obsahují velké množství proteinů a vitamínů a využívají se tak například pro výrobu vitamínových tablet a doplňků stravy, musí se však náležitě zpracovat. V některých částech světa dokonce tvoří součást jídelníčku. Vědci také zkoumají jejich možné využití při výrobě protirakovinných a protizánětlivých léků.

celý článek

Jak být ekologický a moderní?

vydáno 2.4.2019

Zapojte se do projektu Dost bylo plastu

Nemusíte být přímo ekologové, abyste pochopili, kolik neekologických věcí denně děláme a tím ničíme přírodu a Zemi zanášíme odpadem. Měli bychom se nad tím zamyslet a chovat se tak, abychom naší planetě škodili co nejméně.

Každý může začít u sebe a ve své rodině. Nechceme přece, aby naše lesy byly plné odpadků, které tam vydrží desítky, možná i stovky let, aby v moři byly ostrovy z plastů, a jejich zbytky se nacházely i v rybách.

Asi si říkáte, že děti toho zase tolik nezmůžou, ale ano, zvládnout toho hodně. Mohou se samy chovat ekologicky, tj. moderně, šetrně k přírodě a mohou na to upozorňovat své rodiče či prarodiče. Je opravdu nutné si denně balit svačinu do igelitového sáčku nebo si brát každý den novou plastovou láhev do školy a tam ji hodit do koše? Nedojíst oběd a zbytky jídla či svačiny jednoduše vyhodit? Jistěže není. Nejlepší odpad je totiž ten, který vůbec nevznikne.

Plasty a obaly určitě není možné odstranit úplně, ale je možné jejich množství omezit. Jak?

  • Požádejte rodiče, aby vám koupili krabičku na svačinu, ve které můžete svačinu nosit celý rok.
  • Podobně je to s láhví na nápoj, kterou můžete používat dlouhou dobu.
  • Nejvhodnějším nápojem je kohoutková voda. Je zdravá, čerstvá, nepotřebuje žádné obaly a nevozí ji kamiony, navíc je o mnoho levnější než voda v PET lahvích.
  • Svačiny i ostatního jídla si berte jen tolik, kolik skutečně sníte.
  • Pokud to není nutné, nepoužívejte jednorázové plastové nádobí, příbory ani brčka.
  • V obchodě zbytečně nekupujte plastové tašky, dají se nahradit papírovými. Lepší je nosit si vlastní tašku.
  • Když už si koupíte nápoj v plastové nádobě, neberte si zbytečně brčko a víčko.
  • Některé druhy potravin jako např. banány nebo okurky nemusíme dávat do sáčků vůbec.

Budeme rádi, když se našimi radami budete řídit. My se o to také snažíme. Proto se naše společnost přihlásila do projektu DOST BYLO PLASTU, který odstartovalo Ministerstvo životního prostředí. Jak název napovídá, je třeba, abychom si my lidé uvědomili, že je třeba omezit dobu plastovou a skončit s věcmi na jedno použití. Podle statistik se v roce 2015 vyrobilo 322 milionů tun plastu a podle odhadů se v ČR jen za 1 rok spotřebuje až 20 000 tun plastového nádobí. Pojďme společně toto množství omezit. Více informací najdete na www.dostbyloplastu.cz

A nakonec soutěž pro ty, kterým není naše planeta lhostejná:

NAPIŠTE NÁM NEJMÉNĚ 3 ZPŮSOBY EKOLOGICKÉHO CHOVÁNÍ, KTERÉ BĚŽNĚ DĚLÁTE. POŠLEME VÁM ZA TO 2 EKOPYTLÍKY NA NÁKUPY, KTERÝMI MŮŽETE OBDAROVAT RODIČE A PŘIDÁME K NIM I PASTELKY.

Odpovědi pošlete do 31. května 2019 na e-mail:jana.mendlova@pvk.cz

Do předmětu e-mailu nebo do textu napište heslo: CHOVÁM SE EKOLOGICKY.

celý článek

Je umělé zasněžování dobré pro přírodu?

vydáno 7.12.2018

Lyžařská sezóna se rychle blíží a sportovci už se těší, až vyrazí na sjezdovku nebo na běžky. To ale nepůjde bez sněhu. A protože v posledních letech je o sníh nouze, a to i na horách, používají se čím dál častěji sněhová děla, která se o dostatečný přísun sněhu postarají. Zdá se to jako geniální nápad, ale má to i své negativní stránky.

Co na to ekologové?

My, vodní strážci, se ekologií dlouhodobě zabýváme a téma vody je s přírodou a kvalitou životního prostředí silně svázáno. Pojďme si tedy říct, co v přírodě způsobuje umělé zasněžování sjezdovek.

Jak jistě víte, sníh je pevné skupenství vody. Pro výrobu umělého sněhu je tedy potřeba voda, hodně vody. Ale kde ji vzít? Využívají se nejbližší vodní toky, tedy potůčky, potoky, případně i řeky, pokud jsou v blízkosti sjezdovek, to však bývá spíše výjimka. Nejčastěji se tedy využívá voda z horských potoků nebo z nádrží, které se na těchto potocích vybudují. Když ale nastane čas zasněžování, tedy když teplota klesne přibližně k -4 °C, je potřeba vzít vody z koryta opravdu hodně. A tady nastává problém, protože v zimě bývá vody v potocích málo a pokud se ve velkém odebere na zasněžování, může se stát, že koryto potoka vyschne, následně vymrzne a s ním umrznou i rostliny a živočichové, kteří jsou na zimu schovaní v bahně na dně potoka a v březích. Samozřejmě existují pravidla, která odběr vody z toků regulují, aby v nich vždy nějaká voda zůstala. Tato pravidla ale bývají často porušována v honbě za co nejrychlejším zasněžením svahů. Problémem je také spotřeba elektrické energie na provoz sněžných děl, a hluková zátěž, kterou děla vytvářejí.

Dalším z důvodů, které ekology nenechávají klidnými je používání chemických látek, které se v některých areálech do umělého sněhu přidávají a pomáhají sníh déle udržet v pevném stavu. Umělý sníh se díky přidávané chemii nerozpouští tak rychle jako sníh přírodní a navíc se dá vyrábět už při -1 °C. Výrobci těchto látek sice tvrdí, že jejich produkt neškodí životnímu prostředí, ale dopady se mohou projevit až za několik let, když se množství chemikálie v půdě zvýší.

Další argument proti umělému zasněžování je postupné narušování biodiverzity, tedy rozmanitosti druhů rostlin a pravděpodobně i zvířat na zasněžovaném území. Umělý sníh vydrží na svahu o několik týdnů déle než sníh přírodní a zatímco na okolních loukách už začínají růst jarní květiny, tak na sjezdovce se stále drží sníh. Teplomilné rostliny se tak postupně ze sjezdovek stáhnou a zbydou tam jen druhy rostlin, které dlouhou zimu snášejí lépe, což jsou většinou jen nekvetoucí trávy.

Jedním z argumentů majitelů sjezdovek je, že umělý sníh zadržuje vodu v krajině, což ale není tak úplně pravda. Ve formě sněhu je sice voda na místě o něco déle zadržena, ale tím, že je voda rozprostřená po poměrně velkém území se jí zhruba třetina během zimy odpaří, více než by se odpařilo z říčního koryta. Dalším negativním vlivem sjezdovek je utužování sněhu a půdy pod ním. Po svahu jezdí těžké rolby, a půda na sjezdovkách je tak mnohem více stlačena k sobě než na okolních loukách, kde pohyb techniky není. Jak známo, utužená půda mnohem hůře přijímá a zadržuje vodu, hrozí tak sucho a eroze (rozpraskání a odplavení) půdy.

Je na umělém zasněžování i něco pozitivního?

Abychom však nebyli jen negativní, měli bychom zmínit i argumenty pro používání technického sněhu. Při dnešních klimatických podmínkách by bez umělého zasněžování hrozilo, že lyže přes zimu ani nevytáhneme z komory. Nebylo by zkrátka na čem lyžovat. Slabý poprašek sněhu na pořádnou lyžovačku nestačí a ostatní venkovní sportovní aktivity jsou v zimě dost omezené. Díky umělému sněhu si tedy můžeme zalyžovat i v našich, ne tak vysokých, horách. V horských oblastech jsou navíc místní obyvatelé často závislí především na příjmech ze zimního období. Z vydělaných peněz pak žijí přes léto, kdy nemají možnost vydělat si tolik peněz jako v zimě. Čím déle tedy zimní sezóna trvá, tím větší šance na výdělek mají. Pokud nechceme, aby se hory v létě vylidňovaly a nebyli v nich jen turisté, kteří přijeli na pár dní, je důležité, aby si místní obyvatelé měli možnost vydělat dostatek prostředků na živobytí.

Všeho s mírou a hlavně bez chemie

Umělého zasněžování, jakkoli je pro přírodu nepříznivé, se asi jen tak nezbavíme, minimálně do doby, než začne v zimě zase pořádně sněžit. Musíme být ale na pozoru a neměli bychom majitelům areálu dovolit rozšiřovat neúměrně rozlohu sjezdovek na úkor volné krajiny. Také by měl být kladen důraz na dodržování pravidel při odběrech vody z toků a především by se neměla zbytečně používat jakákoli chemie.

celý článek

Vodní stopa

vydáno 9.11.2017

Víte co je to VODNÍ STOPA nebo VIRTUÁLNÍ VODA? Jsou to sice 2 různé názvy, ale pojmenovávají stejnou věc.

Jde o výpočet objemu vody potřebného k produkci výrobku nebo služby, které běžně využíváme. Je to součet veškerého množství vody použité pro pěstování plodin nebo výrobu zboží, počítá se i s vodou, kterou si plodiny vezmou ze země samy, aniž bychom je cíleně zalévali. Název „virtuální“ naznačuje, že většina z celkového objemu použité vody není přímo ve výrobku obsažena, naopak je skutečný obsah vody ve výrobku v porovnání s virtuální vodou zcela zanedbatelný.

Proč se vodní stopa počítá?

Výpočet vodní stopy byl poprvé představen v roce 2002 a vznikl proto, aby se poukázalo na nesmyslné pěstování některých plodin v místech s nedostatkem vody, např. pěstování květin náročných na vodu v suchých oblastech Afriky nebo Izraele. Množství virtuální vody by do budoucna mělo pomoci lépe využívat vodní zdroje a v sušších oblastech světa se zaměřit na produkci plodin
a výrobků s nižší spotřebou vody.

Na základě výpočtu vodní stopy je možné sledovat, kolik virtuální vody dováží či vyváží jednotlivé státy. Logické by bylo, kdyby např. evropské země, které mají zatím vody dostatek, virtuální vodu vyvážely, ale opak je pravdou. Tím, že do Evropy dovážíme spoustu výrobků vyrobených v rozvojových zemích, žijeme vlastně na úkor obyvatel těch států, které trpí nedostatkem vody. Náročné na vodu je například pěstování datlí, řezaných květin, bavlny nebo kakaových bobů, což jsou všechno plodiny, které se ve velkém pěstují v Africe nebo na Blízkém východě.

V České republice spotřebuje jeden obyvatel za jeden den v průměru 4 500 litrů „virtuální“ vody. Je to voda, kterou sice nevidíme, ale byla využita při výrobě zboží nebo v zemědělství při krmení zvířat a zalévání rostlin.

Pro srovnání: Sousední Slovensko má spotřebu 3 700 l/os/den, Německo 3 900 l/os/den, USA 7 800 l/os/den.

Kromě vodní stopy existuje ještě tzv. ekologická stopa, která vypočítává, jak moc zatěžuje který výrobek životní prostředí např. produkcí škodlivého uhlíku. Ale o tom až někdy příště.

Krátké zamyšlení pro lepší svět

Z výše napsaného tedy vyplývá, že je důležité přemýšlet nad tím, co a kolik toho kupujeme. Jestli opravdu potřebujeme nové tričko, které nám sice udělá na chvilku radost, ale pak leží nedotčené ve skříni, zatímco v oblasti, kde se pěstovala bavlna pro výrobu tohoto trička, nemají lidé co pít. Oblékat se samozřejmě musíme, stejně jako musíme jíst, ale snažme se omezit naši spotřebu a nekupujme věci zbytečně.

Pokud se chcete o vodní stopě dozvědět více, podívejte se na tyto weby:

http://waterfootprint.org/en/

https://www.irozhlas.cz/zpravy-tag/tyden-vody

http://vesmir.cz/2014/07/16/voda-virtualni-presto-skutecna/

Nejlépe lze princip virtuální vody pochopit na konkrétních příkladech:

pomeranč na vypěstování 1 kg pomerančů je potřeba 560 litrů vody

mléko



na vyprodukování 1 litru mléka je potřeba 1 020 l vody
(na pěstování krmiva pro krávy a jejich napájení)



vejce



na vyprodukování 1 ks vejce je potřeba 196 litrů vody
(krmení a napájení slepic, mytí vajec)





čokoláda


na vyprodukování 100g čokolády je potřeba 1 720 litrů vody
(na vypěstování kakaových bobů a dalších surovin + na výrobu)



pivo



na vyprodukování 1 piva (0,5 l) je potřeba 150 litrů vody
(na vypěstování surovin i samotnou výrobu piva)




triko


na vyrobení 1 ks bavlněného trička je potřeba 2495 litrů vody
(na vypěstování bavlny, při výrobě, na barvení látky)




džíny





na výrobu 1 ks džínových kalhot je potřeba 8 000 litrů vody
(na vypěstování bavlny, při výrobě, na barvení látky)

celý článek

Biodiverzita

vydáno 25.10.2010

Rok 2010 byl vyhlášen Organizací spojených národů Mezinárodním rokem biodiverzity.

Co to ale vůbec je, biodiverzita?

Až se příště vypravíš na procházku do přírody, porozhlédni se okolo sebe. Uvidíš stromy, květiny, trávu, ale třeba také veverku nebo ptáka, poskakujícího po zemi. Na chvilku se zastav a pozorně si prohlédni kůru stromu, ztrouchnivělý pařez nebo třeba břeh potůčku. Co vidíš? Nespočet živočichů, malých i velkých, známých i neznámých? A k tomu nejrůznější kvítky, rostliny, mechy či houbičky.

Svět živočišných a rostlinných druhů žijících na Zemi je neobyčejně bohatý – říkáme tomu biologická rozmanitost nebo právě biodiverzita. V současné době známe asi 1,7 milionů rostlinných a živočišných druhů, z nichž polovina žije v tropických pralesech. Existuje však ještě mnoho druhů, které jsme dosud neobjevili!

Známé druhy:

hmyz: 950 000
rostliny: 270 000
měkkýši: 70 000
korýši: 40 000
ryby: 24 000
ptáci: 9 900
plazi: 7 400
savci: 4 500
obojživelníci: 4 200

Jak vidíš, naše planeta je domovem pro miliony živočišných a rostlinných druhů. Člověk ale zasahuje do přírody a v mnohém jí škodí – kácí lesy (každý rok zmizí více než 200 tisíc m2 tropického pralesa – to je rozloha téměř tří Českých republik!), loví velké množství zvířat a ryb, znečišťuje vodu, vzduch a půdu, plýtvá přírodními zdroji. Tím vším přispívá k úbytku biodiverzity.

Život květin - stejně tak jako život zvířat a lidí – je možný jen díky prostředí, které je obklopuje. Každý zásah do přírody narušuje křehkou rovnováhu na naší planetě a může mít na svědomí úbytek živočišných a rostlinných druhů.

Je tedy nejvyšší čas uvědomit si, že ohrožováním biodiverzity ohrožujeme vlastně i sebe, a začít o Zemi pečovat: zbytečně neznečišťovat přírodu, třídit odpad, omezit používání automobilu, neplýtvat vodou a energiemi, vybízet k ekologickému chování také ostatní.

Teď už víš, proč je biodiverzita důležitá, co jí hrozí za nebezpečí a co můžeme udělat, abychom zastavili její úbytek.

Věř tomu, že každý (i sebemenší) dobrý skutek se počítá!

celý článek

Jak třídit odpad

vydáno 25.10.2010

Umíte správně třídit odpad?

Papír
správně špatně
Noviny, časopisy mastný a znečištěný papír
Sešity, kancelářský papír papírové kapesníky, ručníky, pleny
Reklamní letáky, brožury nápojové kartony
Papírové krabice rozložené
Sklo
správně špatně
Skleněné lahve zrcadla
Tabulové sklo žárovky
Velké střepy autosklo
Vázy, sklenice, dózy keramika, porcelán
Plasty
správně špatně
Stlačené PET lahve znečištěné plastové nádoby
Igelitové tašky a sáčky guma, pneumatiky
Kelímky od potravin molitan
Jiné plastové nádoby čisté nápojové kartony

Nebezpečný odpad patří do speciálních sběrných dvorů. Jsou to např. baterie, chemické látky, ředidla a barvy, lepidla, kyseliny, fotochemikálie, motorové oleje, léky a další. Tyto látky se nesmějí dostat ani do směsného odpadu ani do kanalizace.

celý článek

Životní prostředí

vydáno 25.10.2010

Proč se ochrana životního prostředí týká nás všech

Životní prostředí, recyklace, ochrana přírody, globální oteplování…. To jsou ekologická témata, která se v poslední době dostávají do centra pozornosti jak dospělých, tak dětí.

Co je vůbec ekologie?

Pochází z řeckého slova oikos (domov) a logie (nauka, studium) a označuje vědu, která se zabývá vztahy mezi živými organizmy navzájem a vztahem mezi organismy a prostředím, kde žijí.

Jenže s prostředím, které je domovem nás všech, se něco děje. Globální teplota roste, kvalita vzduchu i vody se snižuje, množí se přívalové deště i velká sucha.

Neustálá výroba nových věcí znamená velké plýtvání. Příkladem je třeba papír. K jeho výrobě je nutné kácet stromy. Papír použijeme a vyhodíme. Není ale lepší staré noviny a jiný papír zpracovat a vyrobit z něj nový? A to je základní myšlenka recyklace.

Rady pro každodenní ekologický život

Voda

  • Utahuji kohoutky
  • Místo koupání se raději sprchuji
  • Při mytí nádobí nenechávám zbytečně téct vodu
  • Při čištění zubů mám zavřený kohoutek
  • Při splachování používám funkce WC stop
  • Na kohoutky si namontuji úsporné zařízení a pákové baterie
  • Trávník zalévám, jen když je potřeba, a to večer

Recyklace

  • Třídím odpad, dávám ho do správných kontejnerů nebo odnáším do sběrného dvora
  • Dávám přednost výrobkům z recyklovaných materiálů, např. z PET láhví se vyrábějí vlákna, která se používají jako výplň do zimních bund, nejlepší zpracovatelé z PET láhví vyrábějí fleece, z kterého se šijí např. zimní mikiny
  • Nepálím odpadky – spalováním se z odpadků uvolňuje oxid uhličitý nebo nebezpečné toxické látky a navíc pálení páchne a může vyvolat požár
  • Odmítám zbytečné igelitové tašky a sáčky
  • Snažím se vyhýbat i jiným obalům
  • Při nákupu nového mobilního telefonu s sebou do obchodu přinesu starý, který firmy šetrně zlikvidují
  • Vybité baterie odnáším do sběrného dvora
  • Nepoužité léky odnáším do lékárny

Doprava

  • Chodím pěšky
  • Jezdím na kole
  • Používám veřejnou dopravu
  • Nejezdím zbytečně autem
  • Dodržuji stanovenou rychlost
  • Vyjetý olej dávám do sběrného dvora

Energie, topení

  • Dávám přednost úsporným žárovkám
  • V prázdné místnosti zhasínám
  • Tam, kde je to možné, používáme pohybové čidlo. Jakmile se někdo přiblíží, světlo se rozsvítí, není-li nikdo v dosahu zase zhasne
  • Nenechávám zbytečně puštěný televizor a jiné přístroje
  • Topím dřevem
  • Topím na méně stupňů

Stromy a papír

  • Neplýtvám papírem
  • Dávám přednost internetu před časopisy
  • Dávám přednost e-mailu před klasickou poštou
  • Tisknu zásadně oboustranně a nikdy zbytečně
  • Je-li to možné, topím dřevem
  • Chráním stromy, sázím stromy, nekácím je bez povolení

Spotřební produkty

  • Dávám přednost místním produktům před dováženými
  • Vyhýbám se výrobkům, které mohou vážně poškodit životní prostředí
  • Chodím na nákup s vlastní taškou
  • Vybírám si výrobky s ekologickým obalem
  • Používám ekologické čistící prostředky, např. nepoužívám SAVO
  • Nekouřím
  • Nepoužívám spreje
  • Oblečení nakupuji s rozmyslem

Zdají se vám tyto rady zbytečné? Jasně, že je dodržujete? Pak je to správné.

Za plýtvání je totiž odpovědný každý z nás.

celý článek

Mohlo by tě zajímat

Mohlo by tě zajímat

Letní fotosoutěž

vydáno 9.7.2020
Chystáš se o prázdninách k vodě nebo do přírody? Tak s sebou vezmi foťák nebo telefon a zapoj se do naší soutěže! 3 nejlepší fotky odměníme kompletní sadou knih o partičce…
celý článek

Užijte si prázdniny!

vydáno 25.6.2020
celý článek

PF 2020

vydáno 19.12.2019
celý článek

H2O a pastýřové snů

vydáno 13.12.2019
Kdo by je neznal. H2O, neboli Hugo, Hubert a Ofélie – známá parta z knížek H2O a tajná vodní mise, H2O a poklad šíleného oka a nově také ze třetího pokračování H2O a pastýřové…
celý článek