Různé 5. prosince 2023

Veřejné záchodky

Také už se vám to možná někdy stalo. Jdete po ulici a čím dál víc cítíte, že byste si potřebovali odskočit. Ale ne vždy je kam… Z tohoto důvodu jsou ve městech provozovány veřejné toalety neboli veřejné záchodky. Zpravidla je najdete na nádražích, ve vestibulech metra, poblíž turisticky vytížených míst, ve velkých parcích a podobně. Vůbec prvním záznamem, který dokládá existenci veřejné toalety, je zápis z roku 1472, který zmiňuje záchodky u dnes již neexistující Újezdské brány.

Téma veřejných toalet bylo v Praze dlouhodobým problémem. Všichni věděli, že jsou potřeba, nikdo však vedle nich nechtěl bydlet. A důvody byly naprosto jasné, toto zařízení obvykle úplně nevonělo. Téměř všechny historické záznamy, které se týkaly záchodků, zmiňovaly špatný hygienický stav a existuje dokonce záznam z roku 1853, který dokumentuje návštěvu záchodků v Klementinu vysoce postaveným královským úředníkem. Vyjádřil se tehdy takto: „Kdo tam jednou vkročil, vícekráte tam nepůjde.“

V 19. století se o veřejné záchodky starali především chovanci městského chudinského ústavu, tedy sirotci. Velký posun nastal v roce 1888, kdy město uzavřelo smlouvu s panem Bohdanem Procházkou o zřizování a provozování veřejných záchodků. Jeho fi rma, později vedena jeho ženou Marií Procházkovou, provozovala v Praze veřejné toalety téměř dalších 50 let. Součástí smlouvy bylo i to, jak mají záchodky vypadat. Šlo o jednoduché stavby s oddělenými vchody pro pány a dámy. Jednotlivé kabiny měly různou úroveň a podle toho se za ně také platilo. Za kabinu I. kategorie 8 haléřů a za II. kategorii 4 haléře.

Provoz těchto zařízení mívaly na starost starší ženy. Po roce 1937 převzalo tuto činnost Družstvo čsl. válečných vysloužilců a při provozu veřejných záchodků našli uplatnění lidé, kteří by jinak byli jen těžce zaměstnatelní, např. z důvodů válečných zranění.

Po 2. světové válce začal systém veřejných záchodků upadat. Na jejich provoz nezbývalo dost fi nančních prostředků a chyběli i lidé, kteří by byli ochotni se o ně starat. Velkou část záchodků tedy bylo nutno uzavřít. Po sametové revoluci v roce 1989 přešly postupně veřejné záchodky do správy městských částí a většina jich byla zrušena nebo přeměněna a stavby už neslouží původnímu účelu. I dnes někde veřejné toalety fungují, i když jich není mnoho a jejich úroveň bývá různá. Nezapomeňte tedy mít při procházkách městem po kapsách pár drobných, ať můžete v nouzi vyřešit svůj malý či velký problém…