Pražské vodní věže
Slyšeli jste už označení „Praha stověžatá“? V našem hlavním městě je věží samozřejmě mnohem více a patří mezi ně nejen věže kostelů a paláců, ale i věže vodárenské. Ty sloužily k distribuci vody po městě. Nejstarší dochované vznikaly ve středověku, novější pak ještě v 19. či na počátku 20. století.
A jak vlastně takový věžový vodojem fungoval? Začneme shora. V nejvyšším patře byla umístěna nádrž na vodu, z níž byla voda díky gravitaci rozváděna do okolních ulic a domů. Ve střední části se nacházelo schodiště a rozvod potrubí pro čerpání vody nahoru a odtok vody směrem dolů. V dolní části nebo v přilehlé stavbě pak nemohlo chybět zařízení, které čerpalo vodu do horní nádrže. To bylo za starých časů poháněno nejčastěji vodním kolem, které znáte například i z mlýnů nebo hamrů. V novějších časech se začala používat i čerpadla na parní či elektrický pohon.
S rozvojem vodárenské techniky a především po zprovoznění moderní vodárny v Káraném po roce 1913 význam vodárenských věží zanikl. Některé byly strženy, jiné se naštěstí dochovaly a dnes jsou nedílnou součástí pražského panoramatu. Ty nejznámější vám teď představíme:
(1) Šítkovská vodárenská věž se nachází na Novém městě pražském. Záznamy o její existenci pocházejí už z roku 1495. Současná podoba vznikla na konci 16. století. Na první pohled to není patrné, ale věž je o více než metr nakloněná. Nemá totiž dostatečně pevné základy. K náklonu nejspíš přispělo i několik zásahů dělovou koulí při obléhání prahy švédskými vojsky. V roce 1881 byla věž odstavena z provozu a začala chátrat. Nové uplatnění našla v roce 1926, kdy ji odkoupil Umělecký spolek Mánes, který ji zakomponoval do stavby funkcionalistické Galerie Mánes. Zvláštní využití měla věž v době před Sametovou revolucí. Byla zde zřízena pozorovatelna STB, odkud její příslušníci sledovali pohyb okolo domu, ve kterém měl byt Václav Havel. Dnes je věž nevyužívaná a nepřístupná
Historická a současná fotografie Šítkovské vodárenské věže
(2) Staroměstská vodárenská věž stojí poblíž Karlova mostu v místě zvaném Novotného lávka. První zmínky o věži pocházejí z konce 15. století, to ale ještě bývala věž dřevěná a sloužila k zásobování kašen na Starém městě. Věž byla během své historie mnohokrát poškozena požáry, povodněmi i válečnými událostmi. Na konci 19. století, kdy byla věž naposledy přestavována, byla zvýšena o jedno patro a osazena hodinami. Svému účelu přestala sloužit roku 1880 a dnes se v ní nacházejí kanceláře. Na stěně věže najdete rysky zobrazující výšku velkých pražských povodní.
Historické vyobrazení Staroměstské vodárenské věže a její současná podoba
(3) Malostranská vodárenská věž zvaná též Petržilkovská leží na opačném vltavském břehu než dvě výše zmíněné věže. Vznik této kamenné věže je datován do druhé poloviny 16. století, už dříve tu ovšem stávala věž dřevěná. Ta byla součástí přilehlého mlýna, který vlastnil mlynář Jan Petržilka. Odtud také pochází její název. Věž sloužila do roku 1886, a jak už z názvu vyplývá, zásobovala vltavskou vodou Malou stranu. V roce 1988 prošla věž rekonstrukcí a byla moderní prosklenou lávkou propojena s přilehlou budovou. Dnes jsou ve věži kanceláře a zasedací místnost.
Historické vyobrazení Malostranské vodárenské věže a její současná podoba
(4) Novomlýnská vodárenská věž, známá též pod názvem Petrská, vás možná překvapí svým umístěním, protože na rozdíl od ostatních zde popisovaných středověkých věží nestojí na břehu Vltavy. Nenechte se však mýlit, i tato věž stávala dříve přímo u vody, jen řeka časem koryto zanesla a věž se tím pádem ocitla 100 m daleko od břehu. I tato věž zásobující část Nového města pražského byla v době vzniku (15. století) dřevěná, byla však poničena několika požáry a proto byla na začátku 17. století přebudována na věž kamennou. Dnes se věži nachází muzeum.
Starší a současná fotografie Novomlýnské vodárenské věže
Proč tak často docházelo k požárům vodních věží?
Je to paradox, ale málokterá stavby vyhořely tak často jako věže plné vody. To proto, že v zimním období voda v trubkách často zamrzala a jediný způsob, jak takovou zmrzlou zátku odstranit, bylo použití ohně, kterým se potrubí rozehřívalo. Vznik požáru tak byl velmi snadný…
Další dodnes dochované pražské vodárenské věže jsou podstatně mladší. Vznikaly na konci 19. století a na rozdíl od svých starších kolegyň už se nenacházejí na břehu řeky, ale na okolních kopcích. To souvisí s rozvojem Prahy a jejím rozšiřováním dále od Vltavy.
(5) Vinohradská vodárenská věž vznikla v roce 1882 a zásobována byla vltavskou vodou čerpanou pomocí parních čerpadel z vodárny v Podolí (neplést si s dnešní Podolskou vodárnou, jedná se o úplně jinou stavbu). Věž pomáhala vytlačit vodu do vyšších pater domů na území Královských Vinohradů. Později byla věž s přilehlými vodojemy napojena na Káranskou vodárnu, až byl její provoz v roce 1962 zastaven a ve věži byly vybudovány byty. V současné době je ve věži a jejím okolí plánován vznik osvětového vodárenského centra Hydropolis.
Starší a současná fotografie Vinohradské vodárenské věže
(6) Letenská vodárenská věž postavená roku 1888 fungovala poměrně krátce. Po roce 1913 byla oblast Holešovic a Letné, kterou zásobovala, připojena na Káranský vodovod a funkce věže pozbyla smyslu. Byla tedy přebudována na byty. Později se objekt přeměnil na komunitní centrum a Dům dětí a mládeže.
Starší a současná fotografie Letenské vodárenské věže
(7) Vršovická vodárenská věž v Michli, které se zkráceně říká Zelená liška, podle názvu tehdejšího nedaleko stojícího hostince. Nachází se na Pankráci, na rozhraní čtvrtí Michle, Nusle a Krč. Vodou však zásobovala Vršovice, které byly v době vzniku samostatnou obcí a protože se finančně nepodílely vzniku káranského vodovodního řadu, musely si zásobování vodou řešit vlastní cestou. Věž navrhl známý architekt Jan Kotěra a voda se do ní čerpala z bránické vodárny. Takto fungovala od r. 1907 do r. 1920, kdy byly Vršovice přece jen připojeny na pražský vodovodní systém a Zelená liška se tak stala jeho součástí. Věž fungovala do roku 1975. Zajímavostí je, že tato věž má svou stejně vypadající sestru, Jan Kotěra totiž stavební plány využil ještě jednou v Třeboni.
Starší a současná fotografie vodárenské věže na Zelené lišce
(8) Ve výčtu věží bychom neměli zapomenout na Vodárenskou vyrovnávací věž Děvín, která je ze zde zmíněných věží nejnovější (dokončena byla roku 1976), avšak neslouží k akumulaci vody. Úkolem této stavby je vyrovnávání výkyvů v tlaku vody vznikajících v přívodním řadu ze Želivky. Navrhl ji další ze slavných českých architektů Karel Hubáček (mimo jiné autor vysílače na Ještědu).
Původní podoba děvínské vyrovnávací věže bez vysílačů a její současná fotografie
Rozmístění všech zmíněných věží na území Prahy najdete v mapce podle čísla uvedeného v závorce. Pokud se vydáte po stopách vodárenské historie, přejeme krásné zážitky a příjemně strávený čas.
PVK
