Voda v přírodě 21. září 2022

Když je vody moc

Pro začátek bude dobré vysvětlit, co to vlastně je povodeň. Je to přírodní jev způsobený rozlitím nadměrného množství vody v krajině mimo koryta vodních toků. Jejími následky mohou být různě velké škody na majetku, ekologické škody či dokonce oběti na lidských životech. Povodně se v přírodě vyskytují v různé intenzitě (ne každá povodeň musí mít ničivé následky) a v různých časových intervalech (nemusí se opakovat pravidelně, ale někdy je mezi nimi časový odstup i několik desítek nebo stovek let a někdy se zopakují hned za 2 roky). V současnosti se mezi vědci a už i mezi laiky hodně mluví o vlivu klimatických změn na naši planetu, jejichž následky jsou právě časté povodně nebo naopak velká sucha.

Další slovo, které se v souvislosti s velkou vodou používá, je záplava. Ta označuje důsledek povodní - tedy nejprve dojde k přechodnému zvýšení vodní hladiny (povodni) a v jejím důsledku se voda vylije z koryta (záplava). V běžné mluvě jsou však používány oba významy pro stejnou událost. Pojišťovny sice rozdíl mezi povodní a záplavou vnímají trochu jinak, ale my se na to podíváme spíše z vědeckého pohledu.

Povodně mohou mít různé příčiny
V našich končinách rozdělujeme povodně do těchto základních kategorií:

• Způsobené táním sněhu, někdy také nazývané zimní nebo jarní.
• Ledové, podmínky pro ně nastávají při oteplení po silných mrazech, kdy ledy ještě nestihly rozmrznout, ale voda je nese korytem řeky. V zúžených nebo mělkých místech se ledy mohou zaseknout a nahromadit a způsobí tak ucpání odtoku vody. Nad místem ledové bariéry se voda vylije z břehů, případně velké ledové kry unášené vodou ničí břehy, mosty a vše další, co jim stojí v cestě.
• Dešťové, ty jsou obvykle způsobeny větším množstvím srážek na určitém území. Záleží na intenzitě a délce deště, ale po několika dnech už je půda natolik nasycena vodou, že žádnou další nepojme. Voda pak odtéká po povrchu a rychle plní koryta řek. Pokud je vody přespříliš, z koryt se vylije a způsobí povodeň.
• Přívalové, někdy také nesprávně nazývané bleskové. Tyto povodně se většinou vyskytují lokálně, na malých územích a jejich příčinou je sice krátký, ale velmi intenzivní déšť. Přívalové povodně obvykle přicházejí s prudkými letními bouřkami a mohou mít i velmi ničivou sílu. Velmi špatně se předpovídají a varování přichází na poslední chvíli, proto se na ně lidé nemohou dostatečně připravit a souvisí s nimi velké škody na majetku i životech.
• Poslední kategorií jsou povodně zvláštního druhu, které nejsou způsobeny přirozeným jevem. Mohou se odehrát například po havárii vodního díla (např. na hrázi přehrady nebo rybníku). Ve výjimečných případech mohou nastat třeba i po sesuvu půdy do vodní nádrže nebo do řeky, kdy velké množství materiálu „vytlačí“ vodu a způsobí povodňovou vlnu.

V jiných oblastech světa (zejména kolem rovníku) se vyskytují i jiné druhy povodní, např. způsobené hurikány. Tento přírodní jev s sebou nese velké množství vody a kromě toho rozhýbá vodní hladinu, která se pak ve vysokých vlnách žene na pobřeží. V oku hurikánu je navíc velmi nízký tlak a voda tam tedy vystoupá výše než mimo hurikán, to opět
způsobí přívalovou vlnu.

Specifické jsou i monzunové povodně, které se vyskytují v rovníkových zemích. Způsobuje je vítr zvaný monzun, který dle sezóny mění směr svého proudění a přináší s sebou od oceánu velkou oblačnost s deštěm.

Přináší povodeň vždy jen problémy?
Abychom nebyli jen pesimisté, je důležité říct, že v některých místech nebyly, nebo dodnes nejsou, povodně vnímány jako problémový jev. Jsou oblasti, kde se s povodněmi počítá a dokonce je tam všichni netrpělivě očekávají. Bez pravidelného rozlévání vody z břehů by se jistě Egyptská, Mezopotámská nebo Čínská civilizace nevyvíjely tak, jak tomu bylo právě díky rozvinutému zemědělství. Lidé zkrátka s vylitím vody z břehů řek počítali a uměli s touto situací pracovat. Postupem času vymysleli propracované systémy zavlažovacích kanálů a hrází, díky nimž dokázali povodňovou vodu pro svá pole zadržet i do suchých částí roku.

Co s tím?
Vraťme se však do dnešních dní a našich zeměpisných šířek a délek a pojďme si říct, co se dá dělat proto, aby pro nás povodně neměly tak zničující účinky. Zdánlivě nesouvisející radou je nezapomínat a poučit se! Mezi velkými povodněmi, jako byly ty z přelomu století, může uplynout mnoho let, často i staletí. A lidé mají bohužel velmi krátkou paměť. Byť se v to v dnešní době, kdy všechno zapisujeme a archivujeme, zdá neuvěřitelné, tak historická paměť přetrvá jen několik málo generací a zkušenosti se postupně vytrácí. Jak si jinak vysvětlit, že si lidé postavili tolik domů v záplavových územích? Nikdo by si přece dobrovolně nepostavil dům na místě, o kterém ví, že mu ho dříve nebo později vezme voda. Postavil si ho tam proto, že se k němu od předků nedonesla informace, že před třeba 200 lety byly v tom místě 3 metry vody a silný proud, nebo že není dobré stavět si obydlí v bývalém korytě řeky, protože voda si svou cestu vždy najde.

I v již zmíněných letech 1997 a 2002 byli lidé překvapeni, kam až voda vystoupala a jaké škody napáchala. A to se bavíme o technicky vyspělém přelomu 20. a 21. století. Úkolem naší a budoucích generací proto bude uchovat povědomí o tom, kam až voda dosahovala a co všechno zaplavila. Stavby, které už v záplavových územích jsou, bude třeba ochránit a lidé by měli dodržovat zákaz výstavby obydlí v místech, kam může voda dosáhnout. Na to jsou dnes již přesně vymezené (vyměřené) hranice takzvaných záplavových území a dodržování zákazu výstavby by měly hlídat úřady.

Protipovodňová opatření
Protipovodňová ochrana začíná už ve volné nezastavěné krajině. Lidé by měli vymezit místa, kam se voda může volně rozlít, kdykoli to je třeba. Nezastavěné údolní nivy a retenční nádrže mají svůj velký protipovodňový význam. Stejně tak budování suchých a polosuchých polderů, tedy nádrží, ve kterých za normálních okolností není žádná voda nebo je jí tam minimum, a kapacita je určena právě pro zadržení povodní. Prudké povodňové vlny také zadrží volně meandrující řeky a potoky, není tedy dobré jejich koryta narovnávat a dláždit, jak se dělo v minulosti. Voda pak nabere velkou rychlost a o to ničivější její účinky bývají. Velké vybetonované plochy u skladovacích areálů, nákupních center a dalších staveb nám také nedělají dobrou službu, voda po nich rychle steče a přispívá ke zvyšování hladiny vody. Lepší je zatravňovací dlažba, která vodě dovolí vsáknout se alespoň z části do půdy.

A co tedy dělat v místech, kde již naši předci svá obydlí z nevědomosti nebo troufalosti postavili? Především se musíme smířit s tím, že nemůžeme 100% ochránit vše. Musíme dát vodě prostor a obětovat místa, kde nenapáchá tak velké škody. Je lepší soustředit se na ochranu obydlí a nechat vodu rozlít např. do luk v okolí měst nebo do parků, hřišť a podobných území, která se dají celkem rychle vyčistit a opravit a nejsou k životu nutně potřeba.

V okolí vesnic a měst můžeme vybudovat protipovodňové valy, které vodu udrží mimo zastavěné území. Ve městech, kde jsou domy často postaveny přímo na březích řek, nezbývá nic jiného, než stavět mobilní (skládací) protipovodňové bariéry, tedy rychle postavitelné zdi, které můžeme podpořit třeba i pytli s pískem a vodu držet mezi nimi. Z míst, kam voda i přes naši snahu nateče, ji můžeme vyčerpávat čerpadly.

Kdy přijde velká voda příště?
To nikdo říct neumí. Malé povodně se na menších tocích vyskytují každoročně, ty velké, které zasáhnou i větší oblast a působí velké škody, naštěstí tak časté nejsou. Byť se povodně označují jako např. 10leté, 50leté nebo 100leté, neznamená to, že se objeví jen jednou za 10, 50 nebo 100 let. Číslo vychází z dlouhodobého statistického sledování, tedy za jakou průměrnou dobu se takto velká povodeň
na toku v historii objevila. Statistika však může být ošidná a během jednoho století se sice může 10letá povodeň objevit průměrně jednou za 10 let, ale ve skutečnosti to může být během třiceti let třeba 8x a během následujících sedmdesáti jen 2x.

Díky vodě je možné tuto planetu obývat, bez ní by to nešlo. Nesmíme však zapomínat, že voda je i živel, který musíme respektovat, a pokud s ním chceme žít v souladu, musíme mu poskytnout dostatek prostoru. Doufejme tedy, že až příště přijde velká voda, budou už lidé vědět, jak se zachovat a ztráty na životech i majetku budou minimální.

POVODŇOVÝ SLOVNÍČEK
Kulminace – dosažení nejvyššího průtoku, vrchol povodňové vlny
Záplavové území – oblast, do které nateče voda při povodni
Vodočet – jednoduché zařízení (lať) opatřené stupnicí, které slouží ke sledování vodních stavů (výšky hladiny)
Hydrologie – věda zabývající se vodou a s ní souvisejícími procesy, její odnoží je hydrometeorologie, která se zabývá mimo jiné předpovědí povodní

PVK

Líbil se vám článek? Sdílejte na: