Historie stokování aneb jak to dříve bylo s odpadními vodami?
O likvidaci odpadů a odpadních vod se snažily již starověké civilizace. Většina měst starověkého Řecka a Říma byla vybavena poměrně dokonalou sítí stok, které sváděly odpadní vodu do nejbližšího toku. Z antiky jsou také známy první pokusy čištění odpadních vod.
Ve srovnání s antickými městy byla středověká Evropa špinavá a nezdravá s častými epidemiemi tyfu, cholery nebo úplavice. Hromady odpadů a výkalů se vylévaly z oken na ulici. Při dešti pak byly splachovány a zasakovaly do studní, ze kterých si lidé brali pitnou vodu a nákaza se tak šířila dál. Neexistovala žádná městská kanalizace, odkanalizování se týkalo jen jednotlivých objektů a odpadní voda byla nejkratší cestou vedena do nejbližší řeky.
Nejstarší zmínka o kanalizační stavbě v Praze pochází z roku 1310, kdy byl odvodněn proboštský dům v nynější Nerudově ulici, což však byla výjimka (probošt měl významné postavení, byl to správce církevního majetku). Veřejná hygiena se částečně zlepšila za vlády Karla IV., který byl vychován ve Francii a odtud převzal některé principy, např. odtoková korýtka uprostřed dlážděných ulic, která prostupovala hradbami a odpadní voda odtékala do příkopů a do Vltavy.
První skutečná stoka byla postavena v roce 1660 v Klementinu. Stoka byla splachována vodou, tekoucí z kašny na nádvoří Klementina. V Klementinu v té době bydlelo a studovalo několik set lidí.
V roce 1660 byly vybudovány klenuté stoky v příkopech původně určených k odvádění dešťové vody a výkalů. Tyto příkopy vedly z míst dnešního Můstku podél Národní třídy do Vltavy a z míst dnešní Prašné brány podél Revoluční třídy opět do Vltavy.
Změny nastaly až v 18. století, kdy byl v roce 1787 schválen plán výstavby kanálů. O dokončení první veřejné kanalizace se postaral nejvyšší purkrabí hrabě Chotek. Začátkem 19. století vzniklo v Praze prvních 44 km stok, které bez čištění odváděly vodu do Vltavy. Kolem roku 1810 byl také vynalezen vodní záchod (z anglického „water closet“) a později se začala uplatňovat také splachovací gravitační kanalizace (odtéká samospádem).
Počátkem 20. století již většina velkých evropských měst měla svůj stokový systém. V Praze v roce 1889 zadala městská rada generální projekt na vybudování kanalizace, vítěznou variantu nabídl ing. Lindley a na základě jeho projektu začala výstavba stokového systému v Praze i čistící stanice v Bubenči, která byla provozu od roku 1905 až do roku 1967, kdy byla nedaleko na Císařském ostrově uvedena do provozu Ústřední čistírna odpadních vod fungující dodnes. Stará čistírna dnes funguje jako muzeum, kam se můžete zajít podívat na prohlídku.
Guideline
