Vyrážíme do přírody
Jaro už je v plném rozpuku a lidé houfně začali vyrážet na výlety. Jejich kroky často směřují do lesa nebo na právě kvetoucí louky. Ne všichni však vědí, jak se v přírodě chovat, a tak často při procházkách krásnou krajinou jen kroutíme hlavami nad povalujícími se odpadky, podupanými chráněnými rostlinami nebo skupinkami řvoucích návštěvníků, kteří svým chováním plaší zvěř. Jak se v přírodě chovat, abychom jí neubližovali? To si přiblížíme v tomto článku.
Odpadky
Začneme tím nejjednodušším. Každý rozumný člověk přece ví, že odpadky nepatří na zem, ale do odpadkového koše, jenže co když zrovna žádný v dosahu není? V přírodě platí pravidlo: „Co si přineseš, to si také odnes“. Když si v batůžku můžeme na kopec nebo do lesa přinést sušenku v obalu nebo pití v plastové lahvi, tak jistě zvládneme odnést i prázdný obal nebo lahev. Často se lidé na horách rozčilují, proč nejsou u turistických odpočívadel a na oblíbených místech odpadkové koše, má to hned několik důvodů.
Plocha chráněných území je velká a často jsou místa dostupná jen pěšky, odpad z košů by někdo musel pravidelně vyvážet, a to zkrátka není možné. Dalším problémem je vítr, který by odpad rozfoukával do širokého okolí a koše by také lákaly zvěř, která by cítila jídlo. Nejen, že by lesní zvěř mohla jíst zbytky lidských svačin, které pro ni nejsou vhodné, ale kromě jídla by zvířata mohla pozřít i papíry, igelitové sáčky a další obalové materiály, a to by jim způsobilo trýznivou smrt. Určitě musíme zmínit i často velmi dlouhou dobu rozkládání odpadků v přírodě, více se o tomto tématu dozvíte v jednom z kvízů na straně 7. Veškeré obaly od svačinek i jakýkoli jiný odpad si tedy opět sbalte do batůžku a vyhoďte ho doma do koše nebo do popelnice u parkoviště.
Musíme tam všichni
Na záchod chodí každý, a tak se nám i v přírodě může stát, že musíme přidřepnout za keřík a ulevit si. V takovém případě je dobré někde na skrytém místě dál od cesty vyhrabat důlek, do něj odložit to, co nás tíží a vše, včetně papírových kapesníčků, zahrabat pod listí, zakrýt klacíky nebo zaházet kamením. Kolem turisticky atraktivních stezek často vídáme záplavu více či méně rozložených „podpapíráků“. To samozřejmě není nic pěkného ani voňavého a když po sobě hromádku nezajistíme, vítr rozfouká použité kapesníky a ubrousky po okolí. V každém případě platí, že v přírodě nenecháváme vlhčené ubrousky. Pokud už je na utření chceme použít, měli bychom je uložit do plastového sáčku a odnést je do popelnice. Ubrousek není z papíru a v přírodě se jen tak nerozloží.
Potichu a s respektem k okolí
Chovejte se v přírodě jako hosté a dopřejte klid těm, kteří jsou tam doma, tedy divokým zvířatům. Neznamená to, že si při procházce lesem nemůžete povídat, to samozřejmě možné je, ale nekřičte, nepovykujte na sebe, nepouštějte si nahlas hudbu z mobilů ani nevytvářejte jiný hluk. Divoká zvířata jsou aktivní zejména v noci, přes den tedy spí. Pokud je lidé hlukem ruší, nemohou si dostatečně odpočinout a vyčerpaná buď uhynou nebo se stanou snadnou kořistí nějakého predátora. Zvířata potřebují klid i pro vyvádění mláďat. Pokud je hlukem vyrušíte, mohou odletět z hnízda nebo utéct od mláďat a už se nevrátit.
Pohyb po značených cestách
Pravidlo pohybu pouze po značených cestách obvykle platí jen v národních parcích, a to ještě jen v jejich vybraných částech. Například v Krkonošském národním parku se toto omezení týká jen 22 % území. Omezeným pohybem návštěvníků a někdy i úplným zákazem vstupu jsou chráněna nejvzácnější území, kde se vyskytují vzácné rostliny nebo přísně chráněné druhy živočichů. Pokud by se v těchto místech lidé mohli pohybovat kdekoli, rostliny by zadupali a poničili a zvířata vyrušili nebo úplně vyhnali. V nejpřísněji chráněných územích není možné ani sbírat houby nebo borůvky, čemuž se často návštěvníci diví. Některá omezení pohybu platí jen dočasně, například v jarních měsících kvůli vyvádění mláďat, kvetení chráněných rostlin nebo z bezpečnostních důvodů. V Národním parku České Švýcarsko je například stále uzavřena část cest kvůli padajícím ohořelým stromům a narušeným skalám po velkém požáru v roce 2022.
Rozdělávání ohně
Pokud vyrážíte na čundr a chcete si opéct buřty nebo ohřát guláš, rozdělávejte oheň jen v místech, kde je to povoleno a vždy přemýšlejte nad tím, zda je ohniště dobře zabezpečeno. Především se vždy ujistěte, že před vaším odchodem nebo než zalezete do spacáku je ohniště naprosto vyhaslé a neplápolají v něm žhavé uhlíky, pro jistotu pozůstatky ještě důkladně prolijte vodou. I dohořívající uhlíky dokážou za přispění větru rozpoutat požár, který může mít nedozírné následky. Kromě vegetace jsou v ohrožení i zvířata a také lidé a jejich majetek. Již zmíněný velký požár v Českém Švýcarsku způsobil obrovské škody a oblíbená turistická oblast se z následků dodnes pořádně nevzpamatovala. Obecně platí, že ve volné přírodě se oheň nerozdělává a v suchých obdobích může být vyhlášen i úplný zákaz rozdělávání ohňů, který platí i pro tábořiště nebo zahrady, kde je to jinak možné. Mějte na paměti, že i oheň z turistických plynových vařičů a grilů je zkrátka oheň a platí pro něj tedy stejná pravidla jako pro klasická ohniště.
Psi na vodítku
Berete s sebou na výlet i své chlupaté čtyřnohé mazlíčky? Pak pamatujte, že je musíte mít pod kontrolou. Obzvláště u větších plemen hrozí, že je ovládne lovecký pud, a když ucítí pachovou stopu zvířete, vydají se za ním. Takový pes pak může někde spadnout ze srázu, zabodnout si do těla klacek nebo se dostane do potyčky s divočákem, liškou či vlkem. Takové setkání pro psa obvykle nedopadá moc dobře a páníčkům zbydou jen oči pro pláč nad zraněným nebo mrtvým psím kamarádem. Malá plemena sice nemívají tak dobrodružnou povahu a většinou jen pouští hrůzu hlasitým štěkáním, ale to jsme zpět u hluku, který bychom v přírodě neměli dělat. Je tedy nutné mít psy pod dohledem, dobře vycvičené a na vodítku, abychom předcházeli nepříjemným situacím.
V žabkách se na Sněžku nechodí
Když vyrážíme do přírody, měli bychom být náležitě vybaveni a oblečeni. Obzvlášť na horách se může počasí velmi rychle změnit a můžeme být překvapeni deštěm nebo nenadálým ochlazením. V batohu bychom měli mít svačinu a dostatek pití, pláštěnku, vrstvu oblečení navíc, např. slabší mikinu nebo vestu, v létě se hodí i opalovací krém a repelent, v zimě zase náhradní rukavice nebo ponožky navíc. Na nohy patří pevná turistická obuv, v zimě jsou nezbytné nesmeky. V Krkonoších můžete velmi často potkat turisty, kteří na Sněžku přijedou v tílku a žabkách a jsou nepříjemně zaskočeni, když se zkazí počasí, lanovka kvůli větru nemůže jet a oni se nemají do čeho obléct a po kamenitých cestách v pantoflích pořádně nemohou chodit. Dnes už je samozřejmostí mít u sebe mobilní telefon a určitě není na škodu instalovat si aplikace Mapy.cz a Záchranka, které se mohou hodit nejen v přírodě. Pro případ nouze se hodí i powerbanka na dobití telefonu.
V článku jsme zmínili jen obecná pravidla, která platí všude v chráněných územích nebo obecně v přírodě. Každý národní park nebo chráněné území však může mít další
nařízení, která platí pouze tam. Vždy je dobré se s pravidly seznámit ještě před návštěvou, abyste pak nebyli překvapeni, že třeba v polské části Krkonoš se platí vstupné nebo že v některých zahraničních přírodních rezervacích je vstup možný pouze po předchozí registraci.
Chcete se o pravidlech chování v přírodě dozvědět více? Podívejte se na krátká videa od Agentury ochrany přírody a krajiny ČR na webu aopk.gov.cz/jak-se-chovat-
v-prirode.
PVK
