Voda a technika 14. ledna 2021

Akvadukty – předchůdci vodovodů

Akvadukty jsou úctyhodná stavební díla. Představit si je můžete jako velké kamenné koryto, shora zakryté dřevěnými fošnami nebo kamennými deskami. Ty nejznámější a nejzachovalejší se nacházejí především na území starověké Římské říše, která se v době své největší slávy, před 2000 lety, rozprostírala na území jižní a západní Evropy, v části Asie a v severní Africe. Stejný nebo podobný princip přemísťování vody se sice používal i jinde na světě, římské akvadukty však dosáhly největšího věhlasu.

Velké město = velká spotřeba
Ve velkých městech, kde žilo mnoho obyvatel, bývala nezřídka nouze o vodu. Řeky v těchto městech byly obvykle silně znečištěné a jejich vodami se šířily nemoci, bylo tedy třeba dovést vodu z čistých a nezávadných zdrojů v horách. V době Římské říše vzkvétala péče o tělo a hygienu, budovaly se lázně a bohatší občané měli své koupele přímo v domech, hojně se také budovaly fontány pro zpříjemnění klimatu ve městech. Spotřeba vody byla tedy velká, ale kde ji brát? Prameny se nacházely daleko v horách a místní zdroje nedostačovaly.

Dnes bychom bez problémů vybudovali podzemní vodovod a vodu vytlačili pomocí čerpadel i do kopce. Tehdy to však možné nebylo. Přesto důmyslní římští stavitelé dokázali najít způsob, jak vodu samospádem a na velkou vzdálenost a ve složitém terénu přesunout.

Stavební umění Římanů
Základem správného fungování byl neustálý mírný sklon, díky němuž na vodu působila gravitace a ta sama tekla. Když akvadukt začínal u horského pramene ve vhodné nadmořské výšce, dotekla voda i desítky kilometrů daleko. Cestou však bylo potřeba překonat hory či hluboká údolí. Pokud to šlo, akvadukt se hoře vyhnul, případně se mírně zahloubil. V případě údolí byly budovány i několikapatrové kamenné mosty, na jejichž vrcholu se nacházelo koryto s vodou. Právě tyto mosty jsou pro svou krásu a dechberoucí technickou dokonalost nejvíce obdivovány. Občas si však nebylo možné pomoci ani mostem a potom přišel na řadu sifon, což byla velká trubka s nádržemi na obou jejích koncích v různých nadmořských výškách. O fungování tohoto zařízení, které se pro různé účely používá dodnes, si něco povíme v jiném článku.

Když si uvědomíme, že starověkým stavitelům chyběly všemožné technické a stavební vychytávky, které se dnes běžně používají, je opravdu obdivuhodné, že před tisíci lety dokázali postavit tak skvělé stavby.

Nejznámější římské akvadukty:

• Aqua Appia – přes 16 km dlouhý akvadukt přiváděl vodu do středu Říma. Město bylo postupem času napájeno z několika dalších akvaduktů, tento je však nejstarší, jeho pozůstatky najdeme v Římě dodnes
• Pont du Gard – přiváděl vodu z 50 km vzdáleného zdroje do města Nimes, dnes se nachází na území Francie, později sloužila jeho část i jako most pro dopravu, dnes je zařazen mezi památky UNESCO.
• Akvadukt v Segovii – dnes leží na území Španělska, přiváděl vodu z 15 km vzdálené řeky, také je součástí dědictví UNESCO.
• Akvadukt Valente – pozůstatky původně přes 250 km dlouhého vodního přivaděče se nacházejí na území dnešního Turecka, vodu přiváděl do Konstantinopole (dnešního Istanbulu)

Akvadukty na území ČR:
I v České republice najdeme několik akvaduktů, jde ale o mnohem mladší díla, než v případě římských staveb. Ani zdaleka nedosahují takové velikosti a délky, ale pro představu o tom, jak akvadukt funguje, si je můžeme vyjmenovat a pokud budete mít možnost, zajděte se na ně podívat.

• Akvadukt v Lednickém parku – napodobenina římského akvaduktu je součástí zámeckého parku, původně sloužil jako součást rozvodů vody pro zavlažování parku, byl zakončen vodopádem, v běžném provozu byl naposledy v r. 1926, v současné době bývá občas v letním období v provozu jako atrakce pro turisty.
• Sezemické akvadukty u Pardubic – jde o dva mostky pro vodu vybudované na konci 19. století, každý sloužil jinému účelu
• Malé akvadukty také často najdeme na uměle zbudovaných kanálech jako je třeboňská Zlatá stoka nebo Schwarzenberský kanál ale další podobná technická díla.

PVK

Líbil se vám článek? Sdílejte na: