Pijeme v Praze vodu ze Švihova nebo ze Želivky?
Že se na Vysočině, poblíž města Zruč nad Sázavou, nachází velká vodní nádrž s vodárnou zásobující pitnou vodou Prahu, je věc všeobecně známá. Mnoho lidí ale neví, jak se tato nádrž vlastně jmenuje. Obecně se vžilo označení Želivka, to však není správný název tohoto vodního díla. Želivka je jméno řeky, která vodní nádrž napájí, přehrada jako taková se jmenuje Švihov.
Krajina vzpomínek
V roce 1963 bylo československou vládou vydáno rozhodnutí o vybudování vodárenské nádrže. Ta se začala budovat o dva roky později, tedy v r. 1965. Do provozuschopného stavu byla dokončena roku 1972 a k plnému napuštění přehrady došlo v roce 1976. Tím se zpečetil osud několika obcí a osad, které se v údolí řeky Želivky nacházely.
Zatopeno bylo území těchto měst, obcí a osad:
- Švihov (odtud název přehrady)
- Dolní a Horní Kralovice
- Borovsko
- Hrádek
- Libčice
- Příseka
- Žibřidovice
- Zámostí
- Budeč
- Staré Hamry
- Zahrádka
Zaniklo také mnoho mlýnů rozesetých podél toku Želivky a jejích přítoků. Pod vodou částečně zmizely i skalní útvary s jeskyněmi zvané Čertovy díry, zatopena byla kdysi obdělávaná pole, louky i lesy, musela být zkrácena železniční trať a původní cesty dnes už nikam nevedou. Přehrada zanechala v krajině i v životě lidí velkou stopu. Z území bylo vystěhováno přes 3 600 obyvatel a zničeno bylo téměř 900 domů. Dnes, bezmála 50 let od dokončení, už nám malebnou krajinu se staveními u řeky Želivky připomínají jen černobílé fotografie a pár pamětníků.
Tu a tam ale nějaký otisk starých časů zůstal. Kdo však nezná historii místa, nemůže jejich význam pochopit. Například kostel sv. Víta v Zahrádce. Původně stál na vršku a pod ním se rozprostíralo městečko Zahrádka, to muselo ustoupit vzdouvající se hladině přehrady a jediný kostel zůstal jako zázrakem ušetřen. Podívat se sem můžete při různých kulturních akcích, které se zde konají.
Z městečka Zahrádka zůstal do dnešních dní pouze kostel (foto: Vodní dům)
Stejně tak na místě bývalé vsi Libčice už jen kaplička připomíná, že tu kdysi žili lidé. Tato obec musela zaniknout i přesto, že nebyla zatopena, domy stály moc blízko vody v ochranném pásmu.
Pro obyvatele zatopeného města Dolních Kralovice bylo pár kilometrů od jejich původního domova vybudováno nové sídlo, v něm však už historické budovy, kostel, školu, malebné náměstí a křivolaké uličky nenajdete. Někteří lidé se přestěhovali úplně a ti, kteří chtěli zůstat, se museli smířit s bydlením v nových domech.
Město Dolní Kralovice bylo kompletně zničeno, obyvatelé byli přestěhováni do novostaveb (foto: Vodní dům)
Známé jsou také tzv. nedokončené mosty. Ty se začaly budovat před 2. světovou válkou jako součást budoucí dálnice, stavba téměř hotových mostů však byla během války přerušena, a i když se později uvažovalo o jejich dostavbě, nikdy k tomu nedošlo. V 60. letech se začala budovat přehradní nádrž a trasa dálnice dnes vede o kus vedle. Z nedokončených mostů ční nad hladinu jen jejich horní část.
Uprostřed letecké mapy je vidět dva z nedokončených mostů. (zdroj: mapy.cz)
Zvláštností je také fungující dálniční dvojmost. Původní most byl také součástí za války budované dálnice. Když došlo v 60. letech k obnovení projektu, tento most už nevyhovoval technickým podmínkám a tak byla nad původní vozovkou vybudována ještě jedna, o 12 m výše. Zvláštností je, že i spodní patro se dá projíždět a je dodnes součástí běžně používané silnice. Až někdy pojedete po D1, zkuste sjet na 75. kilometru směrem na obec Píšť, odbočte na Vojslavice a projeďte si tento technický unikát.
Dodnes funkční most se dvěma vozovkami nad sebou. (Autor: Jiří Sedláček – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=51999100)
Neměli bychom opomenout ani Národní přírodní památku Hadce u Želivky. Jde o významnou přírodní lokalitu, ve které se vyskytuje neobvyklý geologický podklad – tzv. hadce. Ty poskytují ideální prostředí pro růst vzácných rostlin. Kromě jiného zde roste kuřička hadcová, drobná rostlinka, která se vyskytuje pouze na dvou posledních místech na světě, u Želivky a v lokalitě Hadce u Hrnčíř blízko Louňovic pod Blaníkem.
Kuřička hadcová (foto: Vodní dům)
Okolí vodní nádrže Švihov je plné zajímavých míst, vyjmenovali jsme jen ta nejznámější. Musíme však mít stále na paměti, že kolem celého vodního díla je vyhlášeno ochranné pásmo vodního zdroje a platí zde přísné bezpečnostní předpisy. Do bezprostřední blízkosti vody se dokonce nesmí vstupovat vůbec. V úvahu nepřipadá ani koupání, plavba na lodi nebo rybaření. Oblast je pod stálou kontrolou a na porušení zákazu byste mohli doplatit tučnou pokutou.
Vodní dílo a úpravna vody
Vraťme se však opět k nádrži samotné. Pokrok se zastavit nedá a rozrůstající se Praha měla v 50. letech čím dál větší nároky na dodávky pitné vody. Vodárny Podolí a Káraný už nedostačovaly a tak bylo nutné pohlédnout se po novém zdroji. Volba padla na jednu z nejčistších českých řek tekoucí v ideálně profilovaném údolí.
Pro vybudování hráze bylo vybráno místo asi 4 kilometry před soutokem Želivky se Sázavou. Vzdutím hladiny vznikla 38 km dlouhá nádrž o objemu 266,5 milionů kubíků (m3) s průměrnou hloubkou 18 m. Výška hráze tyčící se nad údolím je více než 58 m a v koruně je hráz dlouhá 850 m. Součástí hráze je také malá vodní elektrárna. Jde o největší nádrž určenou výhradně jako zdroj pitné vody v České republice i ve střední Evropě.
Vodárna Želivka v pozadí s hrází Švihovské nádrže a lávkou na odběrný objekt (foto: PVK)
Z hráze se lávkou vstupuje na tzv. sdružený odběrný objekt, pod hráz je pak umístěna čerpací stanice surové vody, která čerpá vodu do výše položené úpravny. Zde dochází k čisticímu procesu a hygienickému zabezpečení chlorem a ozonem. Úpravna vody byla v první fázi budována na výkon 3 300 l/s, který byl později rozšířen na 7 000 l/s, využití maximálního výkonu však není třeba. Vodárna Želivka dodává průměrně 3 000 l/s a zásobuje nejen Prahu, ale také velkou část Středočeského kraje a Vysočiny.
Fotografie z výstavby přehrady, v pozadí sdružený odběrný objekt (foto: Vodní dům)
Úpravna vody na Želivce se pyšní světovým unikátem. Pro přívod pitné vody do Prahy byl současně se stavbou hráze vybudován tzv. štolový přivaděč o délce téměř 52 km. Vede přímo od úpravny až do vodojemu v pražské Jesenici. Jeho unikátnost spočívá v tom, že je postaven gravitačně a pro dopravení vody do Prahy není třeba žádné uměle dodávané energie. Voda tam zkrátka doteče sama, trvá jí to přibližně 24 hodin. Přivaděč si můžete představit jako tunel o průměru více než 2,5 m, který je vyražen v podzemí a prochází pod několika obcemi, více než 30 potoky, 2 řekami, železničními tratěmi i mnoha silnicemi.
Vnitřek štolového přivaděče (foto: PVK)
Historie i současnost Želivky a vodní nádrže Švihov je po všech stránkách zajímavá. Pokud se o tomto zajímavém místě chcete dozvědět více, doporučujeme návštěvu Vodního domu. Toto návštěvnické středisko Evropsky významné lokality Želivka vám nabídne nejen zevrubné informace k této krásné oblasti, ale zažijete tam i spoustu zábavy. (www.vodnidum.cz)
PVK
