Návštěva hmyzí říše
Je všude, venku, vevnitř, všude kam se podíváš… o čem je řeč? O hmyzu! Někdy může být krásný, jindy zase otravný. Někdy se ho štítíme, nebo se ho dokonce bojíme, ale bez něj by to nešlo. Hmyz je velice důležitou součástí přírody a my si na následujících řádcích vysvětlíme proč.
Počet druhů hmyzu je ohromující, dokonce se ani nedá přesně stanovit. Entomologové (tak se nazývají vědci, kteří se studiem hmyzu zabývají) odhadují, že se na planetě
Zemi nachází až několik milionů druhů hmyzu. To se však bavíme o druhu, nikoli o skutečném množství brouků, motýlů, mušek, komárů a dalších příslušníků hmyzí říše. Počet jedinců snad ani spočítat nejde.
Hmyzí tělo
Tělo hmyzu je tvořeno tzv. chitinovou schránkou, ta je u různých druhů různě pevná. Krunýř je složen z jednotlivých článků, které jsou k sobě připojeny tenkou blánou. Toto spojení zajišťuje, že je tělo hmyzu ohebné. Chitinová schránka má ovšem tu nevýhodu, že není pružná a se svým majitelem neroste, někdy tedy hmyz svou pokožku svlékne a ve spodní vrstvě už je připraven nový krunýř, který ovšem ztvrdne až na vzduchu. Než se tak stane, musí tělo rychle vyrůst
a tím si novou schránku vytvarovat do ideální podoby.
Příslušníci hmyzí říše mají 6 nohou a jejich tělo je rozděleno na 3 části – hlavu, hruď a zadeček. Někdy bývají za hmyz mylně považováni i pavouci, stonožky a další, ti
jsou sice příslušníky stejného kmene členovců, ale patří do jiné živočišné třídy.
Kde se hmyzu daří?
Jak už bylo zmíněno, hmyz najdeme na všemožných místech, i tam, kde o něj vůbec nestojíme, třeba doma. Pokud však chceme jmenovat prostředí, kde se mu daří velmi dobře, je to v okolí vody. Řada druhů hmyzu je s vodou životně svázána a bez ní by se nebyla schopna vylíhnout. Obzvláště stojaté nebo pomalu tekoucí vodní plochy bývají hmyzím rájem. Při bližším pohledu na vodní rostliny zjistíme, že na ně hmyzí samičky kladou vajíčka. Z těch se potom vyvinou larvy, které také žijí ve vodě, a teprve na závěrečnou fázi života se z larviček vylíhnou dospělé vážky, šídla, jepice, komáři, a mnozí další.
U některých druhů je dospělá fáze života velmi krátká. Možná už jste slyšeli přirovnání k „jepičímu životu“, to je inspirováno právě hmyzem – jepicí. Jepice se líhnou z vajíček přilepených na vodní rostliny nebo kameny ve vodě. Ve stádiu larvy žijí 10 – 30 dnů, podle toho, o jaký druh jde. Po tom, co se larvy vylíhnou do stádia dospělce, žijí zpravidla jen několik málo minut, během kterých se spáří, nakladou vajíčka a umírají. Jepičí život tedy trvá velmi krátce.
Škodí nebo pomáhá?
Hmyz můžeme velmi zhruba rozdělit na čtyři skupiny: užitkový, užitečný, škodlivý a neutrální. Do skupiny užitkového hmyzu můžeme zařadit například včely. Med, vosk a další jejich produkty běžně využíváme. Další známý zástupce užitkové skupiny je bourec morušový, noční motýl, který se dnes již v přírodě nevyskytuje, ale je chován na farmách kvůli využití v textilním průmyslu. Ve stádiu vajíčka žije bourec asi 10 měsíců, následuje stádium housenky, která se živí listím moruší a je velmi žravá. Během asi 35 dní vyroste ze 3 na 9 cm a pak se zakuklí do kokonu spřadeného z hedvábného vlákna. V této fázi bohužel život většiny housenek končí, protože lidé kokony sesbírají a larvy horkým vzduchem usmrtí. V teplé vodě se pak kokony rozpouští a odvíjí se z nich vlákno, ze kterého se vyrábí hedvábná látka. Na výrobu 1 kg hedvábí se spotřebuje přes 30 000 kokonů.
Do skupiny užitečného hmyzu patří zejména opylovači, tedy včely, čmeláci, motýli, některé mouchy, ale i mravenci nebo brouci. Největší význam v opylování však
hraje právě hmyz. Bez něj by příroda nefungovala tak, jak jsme zvyklí. Kdyby hmyz neopyloval květy stromů a rostlin, neměli bychom plodiny, které běžně využíváme, a rostliny závislé na opylování by se nemohly množit. Opylení květů funguje tak, že se hmyz snaží získat z květů sladký nektar a pyl, při tom na své tělo nabere částečky pylu, které přenese na jiný květ. Tím, že se samičí a samčí pylové buňky dostanou k sobě, dojde k opylení a může vzniknout plod.
Zajímavost
Za nejlepší opylovače jsou považovány včely, zvládnou opravdu ohromnou spoustu práce. Ne nadarmo se také říká: „Pilný jako včelička“. Co do šikovnosti je ale předčí čmeláci. Ti totiž mají vypracovanou techniku i na květy, které kvůli úzkému a dlouhému tvaru včely opylovat neumí. Například květy rajčat. Čmeláčí trik spočívá v třesení. Čmelák se na květ posadí a začne sebou a tím i květem třást, pyl tak z květu jednoduše vyklepe.
Velmi početnou skupinou hmyzu jsou škůdci a paraziti. Dokáží nám ztrpčovat život všemožnými způsoby. Některé druhy jsou pouze obtížné, jiné dokáží být i životu nebezpečné. Typickým příkladem neoblíbeného hmyzu je všem známý komár. Kromě pisklavého zvuku, který vydává při letu, nás obtěžuje i svědivými až bolavými bodanci. U většiny lidí zmizí pocit svědění po několika hodinách, citliví jedinci s ním však mohou mít problém i několik dní.
Pokud je ovšem komár (a další bodavý hmyz) přenašečem nějaké choroby, může nám i běžné bodnutí způsobit zdravotní komplikace. Na pozoru by se měli mít především cestovatelé do exotických krajin, kde jsou rozšířeny nemoci jako malárie, horečka dengue nebo žlutá zimnice. V České republice naštěstí můžeme být v klidu, tady se tyto nebezpečné nemoci nevyskytují.
Kdybychom chtěli vyjmenovat všechny hmyzí škůdce a parazity, vydalo by to na knihu. Jen namátkou můžeme jmenovat třeba tyto: mandelinka bramborová (dokáže
zničit celou úrodu brambor), lýkožrout zvaný také kůrovec ( jeho larvy ničí stromy a způsobují ekologické kalamity), sarančata (hejno sarančat dokáže během pár
minut sežrat celou úrodu zemědělských plodin), mouchy tse-tse (přenáší spavou nemoc na zvířata i lidi, zejména v Africe způsobuje smrt mnoha lidí), blechy a vši (parazité vyskytující se na zvířatech i lidech, v extrémních případech se zavrtávají pod kůži a mohou způsobit i smrt hostitele), mšice (vysávají sladké šťávy rostlin a tím je oslabí až zahubí)… a takto bychom mohli ve výčtu škůdců pokračovat opravdu hodně dlouho.
Do poslední skupiny hmyzu, která nám ani neškodí ani nepřináší žádné viditelné výhody, patří také mnoho druhů hmyzu. Můžeme jmenovat třeba brouky. Jedním ze vzácných a chráněných druhů je například Roháč obecný. Tito naši největší brouci mohou měřit až 8 cm. Jejich vývoj je svázaný s výskytem rozkládajícího se dřeva, zejména z dubů.
Do ztrouchnivělého dřeva totiž samička klade vajíčka. Z nich se vylíhne larva, která dospívá čtyři až pět let a může být velká až 10 cm. Po zakuklení se vylíhne dospělý brouk, jehož život je však krátký, trvá jen několik týdnů až měsíců, během kterých se roháči rozmnoží a tím se završí jejich pozemská cesta.
O hmyzu by se toho dalo napsat mnoho, na omezeném prostoru jsme vám bohatost hmyzí říše jen lehce nastínili a věříme, že vás téma zaujalo a budete si zjišťovat
další informace o nejroztodivnějších příslušnících hmyzí říše.
PVK
